Cizí oběd (2013)

Milá indickoevropská koprodukce, která zas a jednou západnímu divákovi přibližuje život v ryze indické společnosti přesně tak, jaký nejen v Bombaji je se všemi svými neduhy i pozitivy. Romantické drama, které disponuje velmi silně prokreslenými charaktery ústřední dvojky, jejíž propojený příběh končí přesně tak, jako to v obyčejném životě zkrátka chodí. A to na celém filmu cením zdaleka nejvíc. [viděno na MUBI 8.10.2023]

Krásně postavený obyčejný civilní příběh, kterému v podstatě nic nechybí. Jediné, co mě v tom vyrušuje je z počátku otravný Nawazuddin Siddiqui, ale oni Indové takoví asi budou. Je to jenom o zvyku, přece jen nemám z indické kinematografie tolik nakoukáno. I když tento film nebude asi typický Bollywood, strašně mi svou atmosférou připomíná poctivou francouzskou produkci. Jinak celá ta myšlenka filmu je zajímavá, opravdu bych chtěl vědět, jak to funguje ve skutečnosti, jestli ano, tak ať se jdou největší logistické firmy světa vycpat. Libí se mi, jak se rozvijí ten příběh, jen za pomocí toho, že si čtou ty dopisy. Není to nudné, je to zajímavé, baví vás to a nechá vás to v napětí, až do konce, jak to celé dopadne. Btw. ta indická kuchyně, je super, kdybych byl mladší, neměl děti a měl odvahu, strašně bych to chtěl zažít na vlastní kůži (teda žaludek).

POMO vystihol tento film úplne presne. Poetické, milé, premýšľavé, minimalistické. Realistické tak, až je to smutné. Malé zaváhania, ktoré ma dostali na okraj sedačky viac, než všetky hollywoodske thrillery posledných rokov dohromady. Očarujúca Ila. Film, ktorý sa človeku zapíše do hlavy viac, než by čakal.Aj zlý vlak nás môže doviezť na správne miesto.

Láska ide jednoznačne cez žalúdok. Veď ak by manželka niekomu každý deň varila na obed ako hlavné jedlo karfiol, tiež si nájde milenku. To je jasné.Aj keď to v skutočnosti nerobila, hoci vlastne nenapravením chyby, o ktorej vedela, áno. Ak by tu bola ponuka na presťahovanie sa do Bhutánu, neváham. Tak na pol roka. Svieži film o zle doručenom jedle. Nezapríčiní žalúdočné problémy, ani prekérne dohadovanie, ale minimálne zárodok jedného nezvyčajného priateľstva.... a možno aj lásky. Nechýbajú úvahy o nie vždy pozitívne sa meniacom svete, svete, kde sa čoraz viac pozerá do obrazoviek mobilov, ako na okolitý svet, sveta, kde sa vytrácajú staré zvyky, kde mizne priestor v preplnených metropolách, kde sa prestávajú písať listy rukou. Svete, kde ak sa niečo z rýchlosti sveta zrazu nalomí a začne plynúť príjemne pomalý dialóg, zrazu všetko to zbesilé hmýrenie ľudského stáda, natlačené v megapolisoch začne trošičku dostávať aj nejaký zmysel.

Křehkost, jemnost, náznakovost, jakou by člověk čekal spíš od Korejců než od Indů. Indická pouliční realita notně učesaná pro oko západního diváka, ale o to univerzálnější vyznění. Moře promyšlených sdělných detailů, decentně krásná kamera nahrávávymazlenémustřihu – nejen v efektních přechodech, ale i v rytmu scén, nenápadně významotvorných návaznostech a zvukových přesazích… Khan je indický Gabin. — Ech, píšu studeně technicky, ale to proto, že neumím jinak postihnout, co ta studená technika přenáší – rozechvění z lidskosti, z opatrného oťukávání a přibližování osamělých duší v přeplněném městě, hodinu a tři čtvrtě zamyšlených úsměvů. ****1/2