Citlivý člověk (2023)

V lacinějším hábytu nám Tomáš Klein zosobnil Topolovu knihu o anarcho-komediantech z karavanu bloudící po prdelích depresivní krajiny někde mezi bezďáky přeživající u rybníka a bandy motorkářských nácíčků. Ve vší úctě v podobě dřevěného Prachaře, který to tam šel odkřičet, jak ochotník při divadelním vystoupení, mi tím dost často kazil zážitek. Snad jedině děti nemluvní Jaroslav Cuhra a osmiměsíční mimino stálo zato vidět, jak si v tom beztvarém světě poradí. Škoda, Psí vojáci se kdysi hodně pouštěli k přání punkerských kámošů v baru. 30% RIP FilipeTopole

V porovnání se slibnou anotací (dystopický obraz Česka, pronásledování Domobranou) to ve filmu vyznívá dost rozpačitě, místy jalově, přičemž největší záhadou na téhle kolotočářské Cestě je to, čím krmí to mimino. Na druhou stranu je to zabíráno místy působivou kamerou a taky jsem se bavil nepředvídatelností toho, co se bude dít a s čím se Mour se syny potká. Český film rozhodně potřebuje víc scén typu „Javorský jako poustevník v chatrči postavené na pilíři peče želvičky v kamnech a rozčilení zahrádkáři ho bombardují rajčaty“.
 Hlavní postava (protože jsem nečetl Topolovu předlohu, netuším, jestli a proč je to právě ten „Citlivý člověk“) je sice zkrachovalec, který lže svému synovi i sám sobě, ale Prachař ho hraje výborně, stejně tak potěší role Lábuse nebo zmíněného Javorského.

David Prachařse bezpochyby herecky seberealizoval, žeo otm pak básnil do magazínů, ale mně tahle změť nelogických dada scén pospojovaných ještě nelogičtěji mne neoslovila. Dvě hvězdy za odvahu tvůrců se s něčím takovým vytasit a musím smeknout před zvláštním před tvůrci, že se jim podařilo mi navodit  pocit, že když tady Radek 99 to nějak přirovnává až kŠílenému Maxovi, tak nechápu jak je to možný, ale já to tam nějak pociťoval taky na pár místech. Bizarní jízda. Bizarní divácký propadák, bizarní kuriozita.

Tak jo. Herci hrají, kameramanovi se občas podaří vykouzlit nějaký pěkný záběr. Hudba je každou chvíli jiná, včetně z filmu trčícího „videoklipu“ na Žiletky od Psích vojáků. Road movie hlavních protagonistů mohlo být klidně o hodinu kratší či delší, aniž by se tím cokoliv změnilo. Nedávalo mi to žádný smysl a netuším, zda tím chtěl autor něco sdělit. Možná je to dobré jako ilustrace pro fanoušky předlohy. Za sebe ovšem dodávám, že mám taky pár oblíbených knížek, u kterých jen doufám, že se je nikdy nikdo nepokusí zfilmovat...

Já ani neumím hodnotit, co jsem vlastně viděl. Kdybych si to nepřečetl, tak ani nevím, že jde o nějakou dystopickou budoucnost naší země. Já viděl chaotickou road movie, v níž otec a rodinka cestují napříč Českem a potkávají samé ma*ory. K tomu chaotická kamera a scénář bez nějakého jasného příběhu, hodně prazvláštní dialogy. Kdybych ten snímek neviděl, tak o nic nepřijdu.