Cinematerapie (2010)

Jako představení toho, co je to cinematerapie, je snímek stejného jména zajímavý, hlavně proto, že jsem o něčem, jako je cinematerapie neslyšel. Osobně bych třeba nechtěl svoje problémy řešit tímhle způsobem, ale chápu, že to někomu může pomoct. Celkově mě ale osudy nějak zásadně nezajímaly, snad jen ta upřímnost je mnohdy odzbrojující. Jako dokument je to lehce gradující, což tomu malinko přidává, ale některé osudy vyzní do ztracena.

Je pro mne nepříjemné záporně hodnotit film Vojnára, ale co je moc, to je moc. Zneužívat lidi před kamerou, střihem manipulovat celkovým budovaným obrazem jednotlivých protagonistů a vytvářet tím naprosto umělou informace není dobrá známka. Nezbývá než se zeptat Vojnára, zda by účinkoval ve filmu, kde by vysoce pravděpodobně došlo k deformovanému pohledu na jeho život a práci, ale přitom by natáčení realizoval s příslibem pozitivní prezentace. Pochybuji, že by souhlasil a stejně tak pochybuji, že by souhlasili účinkující ve filmu Cinematerapie, pokud by jim byl sdělen opravdový záměr před natáčením...

Jsou to osudy .... - každý jsme nějaký, že ? Bobřík trpělivosti získán. A jestli jsem měla na tím "panoptikem" kroutit hlavou, nebo se někomu vysmívat, tak nebudu. Do doby, než jsem si po filmu přečetla i recenze a komentáře, by mne ani náhodou nenapadlo, že někdo seriózně polemizuje nad tím, jestli toto mohla být pro ty lidi opravdu jakási terapie ... ! Čili mou největší asociací na tento počin je citát : " Komu tím prospějete ... ?"

Možná je to tím, že jsem nikdy nechtěla být proktolog, nepotřebuji lidem koukat do jejich životů až tak intimně. Rozumím tomu, že se někdo potřebuje vypovídat, vím o tom, že existují voyeři, kteří na to potřebují čumět, ale mě děsí představa, že by někdo cizí takhle lezl do života mně. A odmítám to činit jiným, byť se v chvilkovém pomatení domnívají, že je to príma nápad.

Každý jsme nějak divný. Nejsem si jistý, nakolik tahle terapie některým protagonistům pomohla, ale z diváckého pohledu je to zvláštní projekt. Na sociologický experiment jde o příliš malý vzorek a na tradiční pohled do života „normálních“ lidí, je tu těch postav zase až mnoho. Takže mě někteří nestihli zaujmout a měl jsem chuť je popohnat rychloposuvem, a jiní vypadali, že by utáhli celý svůj film. Dohrávané scénky to trochu oživily, takže to naštěstí není jen o mluvících hlavách.