Chyťte Cartera (1971)

Výborný thriller s príbehom nájomného vraha pátrajúceho po záhadných okolnostiach smrti svojho brata. Produkcia je vynikajúca a hoci samotný dej občas vyvolá zdvihnuté obočie, zvedavosť a napätie udržia divákovu pozornosť. Zásluhu na tom nemá len dobrá atmosféra ale aj skvelý herecký výkon Michaela Cainea, ktorý s drsným nadhľadomClinta Eastwoodasleduje stopu k príčine bratovej smrti. Zároveň film neponúka klasický šťastný koniec a v záverečnej scéne pripomínajúcejMechanika zabijakaskončí príbeh v štýle konšpiračných delonoviek.

Říkalo se tehdá, že by My coCaine byl dobrým Bondem. Jenže proč by to dělal, když si mohl točit takovýhle stylový fláky, kde měl taky Britt Eklandovou (ještě dřív než Moore), v obleku se tady promenádoval drsnější než Harry, a profackoval i oddělal spoustu grázlů - frajer jak hovado. Navíc tu mohl totiž ještě třeba vyprovodit ty hajzly úplně nahej s puškou, fackovat ženský nebo je naopak udělat dvě najednou jen žvaněním do telefonu (samozřejmě pevná linka, meziměsto), a nepocuchat si přitom svý blond kadeře. Akorát to nedělal pro královnu, ale tím větší je to zábava, která se namísto luxusních lokalit odehrává celá ve špinavé industriální díře Nových Zámkov. Dnes se jedná o takový mírně rozvleklý film pro pamětníky, ale v 70's musel bejt Carter šílená pecka.

Asi jeden z těch filmů, které zkouší svou zmatenou, nejasnou a nedostatečnou komunikaci s divákem prezentovat jako umělecký záměr. Je to nuda, příběh není jasný, motivace protagonisty není jasná, dokonce ani není jasné kdo je kdo. Protagonista chodí z místa na místo, objednává si skotskou, kouří, s někým mluví, někoho zas praští klackem přes hlavu, pak má sex na telefonu. Blbost.

Měl jsem možnost vidět i remake Sejměte Cartera a dávám přednost této původní verzi. Přeci jen to v britském podání má svoje kouzlo. Trochu mi to připomnělo seriál Profesionálové. Já mám Michaela Caina rád, ale ta vychvalovaná syrovost, která je jeho největší předností se zároveň stala i negativem. Jack Carter tak chodí od jednoho ke druhému a likviduje padouchy, jak mu přijdou pod ruku. Až se nakonec dopracuje ke králi zla a definitivně trestá. Jenže mi to přijde jako tupá počítačová hra, ovšem s velmi kvalitním hereckým obličejem, ve které se hlavní hrdina s každým poraženým nepřítelem propracovává o další level dál, aby ve finále stanul před největším padouchem. Konec je předem jasný a průběh je hodně průměrný, tudíž prokládaný nějakými těmi nahotinkami, aby to mělo šťávu. Trochu jako John Wick nebo Kill Bill po anglicku.

Ten typ filmu, v ktorom nie je ani jedna jediná sympatická postava. Špinavý a pochmúrny Newcastle privinul do svojej drsnej náruče spodinu či už morálnu nebo sociálnu. Jack Carter sa vracia domov, aby objasnil smrť brata. Každému je na prvý pohľad jasné, že ide o drsného a nikomu nič neodpúšťajúceho muža, ktorý sa pred nikým nezastaví. Tie 70. roky sú jasné nie len dobovosťou všetkého a všetkých, ale hlavne scenárom. Ženy tu rozhodne nie sú hájená zver a keď urobia chybu, tak na ňu doplatia. Nahota je nahotou (sex cez pevnú linku,...) a zápletka zachádza do zhýralých zákutí. Carter mláti každého, kto ho zdržuje a zabíja každého, kto mal namočené prsty v bratovej smrti. Napriek tomu som si nedokázal film naplno užiť. Asi to bude tým, že Caine bol extrémne presvedčivý v dialógoch, ale oveľa menej v samotnej akčnosti.