Chybějící článek (1988)

Před milionem let žili v Africe předkové člověka, kteří znali oheň a měli kamenné nástroje a zbraně. Zvířata již v té době nabyla přibližně takové podoby, jakou mají dnes. Vedle primitivních lidí tu ale ještě žili zástupci druhu Australopithecus robustus – opolidé. Ti zbraně ani nástroje neznali a v důsledku své mírné povahy měli být brzy předky člověka vyhubeni. Přesto ale vedle sebe tyto dva druhy žily asi dva miliony let…
Poslední člen tohoto druhu spěchá na místo, kde se zdržuje jeho tlupa: najde ale všechny její členy zabité, s roztříštěnou hlavou. Jsou mezi nimi i ženy a děti. Vedle se povaluje primitivní sekyrka – kterou opočlověk vezme, přestože neví, jak ji má používat. Pak osaměle bloudí krajinou a pozoruje zvířata, která volně pobíhají kolem, loví a zabíjejí, aby sama nebyla zabita. Pije z louží a živí se plody, rostlinami nebo pštrosími vejci. V noci nachází nejednou útočiště na stromě, všude se ale setkává se stopami lidí – těch, kteří zmasakrovali jeho druhy a kteří mají už brzy ovládnout planetu. U napajedel se opočlověk střídá s žíznivými zvířaty a když se přiblíží stádo řvoucích slonů, raději vyklidí pole. Pokračuje stále dál, všude ale naráží na lidské stopy a občas zaslechne i hrubé hlasy těch, kteří vyvraždili všechny jeho soukmenovce. Je jasné, že na tomto místě zůstat nemůže: musí se pustit do neznámých krajů, kam noha příslušníků jeho druhu nikdy nevkročila a kde by mohl v klidu žít…
Putuje dál opuštěnou krajinou a dostává se do zcela vyprahlých končin, které musí překonat. Stále přitom pozoruje zvířata kolem sebe, někdy se jim snaží pomoci – kameny například zahání hyeny útočící na bezbranná mláďata gazel. Když vidí, jak obratně chytá ještěrka na svůj lepkavý jazyk brouky, zkusí je ochutnat také. Nakonec se ocitá v oáze s jezírky a stromy. Konečně se může napít a odpočinout si. Ale ani tady se nebude moci zdržet dlouho. I sem se totiž budou chtít dostat lidé…