Cesta vesmírem (1974)

Dvojka je naštěstí klasické sovětské vesmírné dobrodružství své doby, takže tu nejen je větší příběh, ale taky už tentokrát chápu, čím si to mohlo získat popularitu dětských diváků. I tendenčnost šla tentokrát stranou, nejvíc prorežimní je snad výrazná sovětská vlajka na stole, takže od důrazu na statečnost pionýrů šla konečně stranou. Žel to ale nemění fakt, že zdejší děcka jsou otravná, jejich speciální schopnosti a vybavení z lodi se objevují úplnou náhodou a jen když je to potřeba, což platí i o neustále proměnlivých pravidlech fikčního světa, které se podřizují atraktivitě možné fantastiky, než aby za ní byl jakýkoli ucelující smysl. Pořád je to tedy taky nablblé, ale zase na druhou stranu, pokud máte aspoň trochu slabost pro tyhle retro sci-fi zápletky v odpovídajících kulisách, dá se na to zvyknout. Mě to většinu času i bavilo a třeba dějová linie s roboty a věčným štěstím má něco do sebe i seriózně. Zároveň z Fedi se naštěstí nestal uvědomělý člen posádky, ale zůstal mu stejný charakter, takže tu stále řadu věcí pokazí... byť tady něco pokazí snad každý a posledních cca 20 minut je hlavně o tom, jak všichni zachraňují všechny. Ale dá se to, není to špatné, oproti prvnímu dílu, který je ve srovnání s tímhle jen nekonečný úvod. Akorát by asi bylo lepší, kdyby sem netahali rodiče a jakoukoli nostalgii po domově, jelikož v prvním díle se tím vůbec nikdo nezabýval a teď to najednou v sobě mají a cítí všichni, zničehonic... a stejně tak se i na to zapomene a z příběhu úplně vypadne, jako skoro všechno tady. Ani co je v 16+ místnosti jsme se nedozvěděl, stejně jako k čemu byl ten průvodce, co se všude náhodou zjevoval. Z čistě analytického hlediska by možná byl zajímavým ojedinělým prvkem, svojí podivnou přítomností ve fikčním světě, ale popravdě mi nepřišlo, že by se u něj dalo s něčím takovým chytit. 3*

Říkal jsem si, že než se pustím do filmů natočených podle bratrů Strugackých (kde asi budu mít dost velký problém se zorientovat), dám si nějakou sovětskou sci-fi pro děti, kde mi nehrozí, že se v logice nějak ztratím. No, docela jsem se přepočítal. Pochopil jsem toho velmi málo, a co jsem nepochopil vůbec, byl ten týpek, co měl s posádkou spojení. Mé hodnocení je pak především za ujetou výpravu, animaci a roztomilé retro rekvizity a roboty (obzvláště za jejich choreografii).

Stejně pitomé jako první film, ale s náznakem nějakého poselství a dokonce děje. Poselství zní, že pokud lidé budou pohodlní a chtít si jen užívat a nic nedělat, k dobrým věcem to nepovede. Na to, jak je film krátký, docela často nudí, někdy se postavy chovají jako pitomci (třeba ta bloncka, která nechce už poprvé zdrhnout, když to jde, ale chce zkoumat). Celé je to - a zajímalo by mne proč a jaký byl úmysl toho - jako groteska: roboti vypadají jako mimové a chodí v tanečním rytmu, dva staří roboti mají na sobě kuchyňskou zástěru nebo jiné veselé doplňky, a do toho se furt každému zjevuje posel v podání Innoketije Smoktunovského, a vůbec netuším proč, nač, kde se tam bere. Asi má zastupovat neotřelou fantazii ve světě přísné a logické vědy, ale pak se z filmu dělá pohádka. Že jsou mizerné triky a tvůrci se to snaží kamuflovat, drátovat a flikovat, jak to jde, to by mi nevadilo. Ale ty skoky v ději, nesmyslně dlouhá úvodní scéna oslavy 40. narozenin a oproti tomu useknutý konec, kde nic není dořečeno, to mi vadilo. Dnes snad už jen jako guilty pleasure pro WTF momenty, jinak se obávám, že své kouzlo, pokud to kdy nějaké mělo, už film dávno ztratil někde ve hvězdách.

Tak v Ceste vesmírom sa dejú skutočne neuveriteľné veci. Skrátka kto nevidel, tomu je zbytočné čokoľvek popisovať. Druhý diel Moskva - Kassiopeja sa už chvalabohu rozbehne a teenageri si to rozdávajú nie medzi sebou, ale s mimozemskými robotmi. Tí totiž ovládli planétu humanoidov a tí si s nimi nevedia poradiť. Našťastie sa tu ale zjaví partička sovietskych pionierov a urobí zopár fíglov. Výprava osciluje medzi genialitou a extrémnou trápnosťou, ale to už vysvetľujem niečo, čo sa popísať nedá, treba ísť skrátka do toho...

30%— Sequel filmuMoskva-Kassiopeja. Kdysi, jako dítě, jsem na tomhle filmu byl v kině a hrozně se mi líbil. Ale asi to bylo především tím, že mi tenkrát bylo 8 let. Utkvěla mi např. scéna, jak si dva roboti mění hlavy. Když jsem se na něj podíval dnes, až jsem byl překvapen, jak naivně a v některých situacích i trapně film působí (např. pohyb robotů, který jako by vypadl ze scénky Vladimíra Dvořáka a Jiřiny Bohdalové z jednoho dílu Televarieté „Ústav pro výzkum chůze“). Konečný způsob zničení robotů pak zase připomínal „Elektrický valčík“ Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře: „Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.“ Navíc především dívky vypadaly a chovaly se jako příkladné soudružky. Asi lze doporučit jenom z nostalgických nebo studijních důvodů.