Cesta naděje (2014)

Režisérska prvotina na ktorej ale vidno, že Rasel má proste Hollywood v krvi. Film ťahaný do žlta, oči smutné, že človek má potrebu zvolať verejnú zbierku a prezentácia tureckého folklóru trvá celých 6660 sekúnd. Je pravda, že mysteriózne podaný spôsob hľadania vody ako aj ľudí je tak trochu cez pri filme, ktorý sa opiera o skutočné udalosti z prvej svetovej, ale čo už. Na druhej strane, prepadnutie vlaku bolo natočené bravúrne. A aby som nezabudol na Džeja, dokonca aj ten vyzeral menej debilne ako býva zvykom, takže sečteno podtrženo jedná sa o priemernú (ne)spokojnosť. Keď neuvidíte nezaplačete, ale keď ....

U australáckých záležitostí očekávám už jistý standard a tady se mi ho nedostalo. A to dokonce ani když se jednalo o válečný snímek, kde v hlavní roli hrál můj oblíbenec Russel Crowe a kráska Olga Kurylenko. Kdo něco ví o jménu Galipoli, hned mu bude jasné lecos. Příběh otce, který opustí svoji farmu v Austrálii a rozhodne se po skončení první světové války  hledat místo posledního odpočinku svých tří synů mohl být opravdu hutným dramatem. Obzvláště, kdy je jel hledat na bojiště, kde ležely další tisíce padlých mužů. Bohužel možná zprvu dobře napsaný scénář  se zajímavou zápletkou nabořil někdo z ambasády, nebo ministerstva zahraničních věcí, že by film mohl podpořit internacionální australsko-turecké přátelství a bylo vymalováno. Alláh neAlláh rakija i ouzo tečou od té doby prodem a Turci se bratří s nedávným nepřítelem, že chybělo jen říznutí do zápěstí na bratrství. Z docela zajímavého začátku a narážení na slušnou, ale byrokraticky neprůstřelnou neochotu britské správy se z filmu náhle stane dobrodružná kombojka pro odrostlejší mládež, tedy cosi jakoDivokým Kurdistánema já občas jen zíral co se všechno ve filmu dělo. Konec je rozporuplný a v součtu jsem od filmu očekával mnohem více. Tohle je jen za 3 lžičky cukru do kávy. A to ještě jenom proto, že sis to Russelle zkusil režírovat. Příště to nech jiným a hlavně si k dalšímu filmu sežeň pořádný scénář.  * * *

Na začátku vykope studnu a po smrti své ženy  se vydá hledat do Gallipoli své syny které ztratil ve válce ,po cestě trocha romantiky s Olgou Kurylenko se kterou se seznámí v hotelu,v Gallipoli zjistí že dva synové jsou mrtví a jeden možná někde žije ,vydá se ho hledat s Tureckými bojovníky se kterými se spřátelil,na jedno zkouknutí to šlo.

Hmm.. Crowe ako režisér, no neviem. Mám  zmiešané pocity. Chvíľu bol film celkom dobrý, no nevydržalo to. Chvíľu je to vojnová (či povojnová) dráma, chvíľu dobrodružný film, ale takmer celé je to také - umelé. Podľa skutočnosti je asi len to, že austrálsky farmár stratil vo vojne troch synov. A možno sa vydal cez pol sveta hľadať ich telá. Všetko ostatné si asi niekto vymyslel z brucha a dokopy mu z toho vyšla táto dobrodružno romaticko vojnová zlátanina (dráma). Niekedy uveriteľná, no veľa krát nie. Výhodou je zo začiatku to, že film neobsahuje takmer žiadnu vatu. Napríklad keď sa Crowe rozhodne odcestovať, v ďalšej scéne je už na mieste a hľadá si hotel. Potom ale film stratí čas nepodarenou romantickou zápletkou a na hľadanie tiel ostane asi tri minúty. No a ten frajer to za tie tri minúty stihne. WTF. Môj dojem je, že ten film sa skôr nepodaril, ako podaril. Mierne povedané.

Drsný farmář s poctivýma očima a vypracovaným, poněkud již zbytnělým tělem. To je hrdina Cesty naděje, který se vydá čtyři roky po konci první světové války z Austrálie do Turecka, aby na dobrodružné pouti nalezl hroby svých synů padlých v bitvě u Gallipoli. Když se spojí stručný obsah s téměř westernovými obrázky, čekal jsem něco na způsob dobrodružné výpravy Divokým Kurdistánem.