Cesta (2009)

Cesta. Esteticky, filosoficky i zakoušením tak cormac-mcCarthyovské podobenství o smyslu cesty, jak to jen mohlo být. *** Kdo má „pravdu“? Co je lidštější? Odmítnout se účastnit, anebo hledat cestu dál? Odmítnout se na tom děsu podílet, odmítnout Sophiiny volby, rozhodování, v nichž se stírá hranice lidskosti, toho, kdo je dobrý nebo zlý člověk, a zabít se, anebo to vydržet až do „přirozeného“ konce, zvolit si dlouhé a kruté umírání před očima dítěte, trýzeň sžíravých pochybností a přesvědčovat a utěšovat sebe i syna, že „neseme oheň“...? *** Ona jde umřít sama do tmy, rozhodnutá, protože jasně vidí, co se bude dít, a milosrdná. Nebýt jeho, zvolila by totéž i pro své dítě. Takhle... mu ho tedy nechá, odejde sama, odtažitá ze soucitu a lásky, a nechá po sobě poslední radu – jděte na jih, za teplem. ***  Chlapec cestou říká, že musí myslet na matku, že chce být s ní, že chce být mrtvý. Ale nezbývá mu než jít s otcem. A otec každým krokem vytváří cestu, licituje s chlapcem hranice toho, co odteď bude považováno za dobré, co za zlé (podělit starce konzervou, nesebrat muži všechno oblečení). Dokud neumře. Potom –––––––––––? A najednou přijde všechno, po čem chlapec ještě může toužit. Objeví se jiný důvěryhodný muž místo otce, jiná žena místo maminky, mají dvě děti v jeho věku, poslední záběr odhalí, že mají dokonce i toho vysněného psa. A přejí si vzít ho mezi sebe, může se k nim přidat. Žena s laskavýma očima mu říká, že je sledovali, že se o něho báli, ale že teď už není důvod ke strachu. Teď – kdy? Teď když už je umanutý otec po smrti? Anebo teď, když umřel i chlapec sám? --- Ta poslední scéna se musí číst jinak – je tam všechno, co si chlapec mohl vysnít, tím psem se to zpečetí, nemohl by s nimi přežít, dávno by ho někdo musel sníst. Chlapec tedy buď spí a sní, anebo je po smrti. A vzhledem k tomu, že otec ho neustále učil (přestože sám to nedokázal), jak si posledním nábojem vystřelit mozek z hlavy, až to bude nutné, dává smysl, že to udělal, a ta poslední scéna mu prolétne hlavou už při přechodu jinam. *** To vědomí pak vrhá nový pohled na celou Cestu. Když se chlapec, jakmile skončí bez otce, který by ho vláčel dál, konečně zabije, jak si přál, byla ta Cesta zbytečná? Měla pravdu žena a chlapec měl zemřít s ní? Nebo to za to stálo i tak, mělo to svoji cenu, a pravdu měl muž? Donesli oheň o kus dál? A? Mělo to smysl? Nebo to byla jen mužova potřeba smyslu, potřeba sebepřesvědčení? Co máte dělat, když se nedokážete zabít? *** A ostatně, nestojí stejné otázky v dnešní nesoucitné a nesolidární společnosti krysího závodu ke dnu, šlapání po hlavách těch pod námi, před každým z nás? Jak se na tom chceme, máme, musíme anebo nemusíme podílet? *** (Ve Zde s R. a napodruhé odvážně i s JP a OLí. V mládeži taková podívaná zanechá stopu na duši, bylo to vidět. 28. 11. 2025 a potom na Silvestra v rámci mikroJitkaFestu.)

Tak tady vůbec nechápu to hodnocení. U jiných filmů každýmu vadí furt nějaký klišé, a že se řeší rodinný vztahy nebo minulost, a tady je o tom zrovna celej film a všichni tomu najednou tleskáte. Kluk, na to, že od narození žije v postapo světě, tak se chová jako prvotřídní kretén, celej film je  úplně mimo a naprosto neschopnej cokoliv udělat správně. Kdyby ho ke konci hnedka nenašli "ti hodní" (jaká náhoda), tak by sám nepřežil ani půl hodiny! Celých 104 minut jsem ho nenáviděl. Možná i to je ten skutečný důvod, proč si jeho matka odešla v zimě a bez oblečení koupit cigára, taky už ho totiž měla plný zuby. Děj je jinak dost plytký a také místy hodně nelogický, ústřední dvojice měla víc štěstí než rozumu, když se nakonec dostali tak daleko. To, že tam hraje Viggo Mortensen (hrát houmlesáky mu očividně jde) tuhle ucouranou nudu už nemůže nijak zachránit.

Veľmi temný, ale zároveň pekne hrejivý príbeh – čo som teda od filmu, ktorý je považovaný za ten najdepresívnejší, vôbec nečakal. Prostredie zničenej a umierajúcej krajiny je tak atmosférické a tak drsné ako v máloktorom apokalyptickom filme. Špinavosť, komornosť, beznádej a zúfalstvo je cítiť v každej scéne. Príbeh sleduje cestu otca a syna, ktorí sa snažia prežiť a dostať sa k pobrežiu pred zničeným svetom. Syn bol miestami trochu otravný, a celkom ma zamrzelo, že kanibalovia neboli nejaká väčšia hrozba (prakticky sa objavili len dvakrát na začiatku a v oboch prípadoch hrdinovia pred nimi len utekali a schovávali sa). Mať ich ako väčších záporákov by bolo určite lepšie. Viggo Mortensen tu hral ako vždy skvelo, a scény s ním a jeho ženou v minulosti boli naozaj silné. Kto chce byť na necelé dve hodiny v depresii (a možno aj pár dní po pozretí), tak toto je skvelá voľba :D  8/10

Krajina je tichá a spálená, jako by si svět odvykl mluvit a zapomněl, proč vlastně existoval a v tom tichu kráčí dva stíny, otec a syn, nesoucí oheň, který není vidět, ale bez něj by už nebylo nic, co by stálo za cestu. Popel padá jako sníh, jenže bez naděje na jaro a každý krok vpřed je zároveň krokem pryč od všeho, co kdysi znamenalo domov, zatímco hlad a chlad nejsou jen stavem tělesným, ale i způsobem, jakým se svět rozhodl mluvit k těm, kteří zůstali a připomínat jim, že přežití není vítězstvím, ale pouhým odkladem nevyhnutelného. McCarthyho příběh se nesnaží vysvětlovat, neomlouvá se a nedává odpovědi, pouze pokládá otázky, které zůstávají viset ve vzduchu jako šedivý kouř a sleduje, jak se lidskost zmenšuje na drobné činy, na sdílený pohled, na rozhodnutí nevzít víc, než je nutné, i když by to znamenalo žít o den déle a právě v těchto momentech se rodí něco, co připomíná víru, i když pro ni nezůstalo žádné jméno. A přesto se někdy zdá, že ta cesta se opakuje, že kroky vedou stále stejným směrem a obrazy začínají splývat, jako by svět nedokázal nabídnout víc než variace téže beznaděje a v tom opakování se ztrácí část síly, která by jinak mohla nést celý příběh dál, hlouběji do tmy, odkud by snad bylo možné zahlédnout slabý záblesk světla. Není to vyprávění, které by chtělo být krásné a přesto v něm krása přežívá, skrytá v tichu mezi nevyřčenými slovy, v pohledu Dítěte, které ještě nezapomnělo, jak věřit a v Muži, který ví, že víra sama o sobě nestačí, ale přesto ji nese, protože nic jiného už nezbylo.

Myslím, že presne takto by to vyzeralo po nejakej strašnej globálnej katastrofe. Stali by sa z nás len zúbožené existencie v spustošenej krajine bez ľudskosti plnej kanibalov a ozbrojených gangov. Rozdiel medzi týmto filmom a zvyškom apokaliptického žánru je absolútna beznádej. Väčšina z nich by dávala aspoň nejakú nádej alebo misiu na záchranu sveta. Tento film neponúkne nič iné ako najtemnejšiu víziu. A hlavný hrdina to má o to ťažšie, že musí chrániť svojho malého syna v tomto bezútešnom svete. Skvelý snímok.