Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl (2011)

Dokumentární pojetí dodává filmu mrazivé vyznění. Prostě jak komunisti dokázali všechno dostat do sraček a ty, kteří s tím nesouhlasili, včetně takových, k jejichž prospěchu to vše být mělo, prostě postříleli a zmlátili. Jen aby si ve jménu prolhané, nesmyslné a násilnické ideologie zachránili vlastní křesla. Svině. A přesto pětatřicet let po Listopadu věří v téhle zemi třetina lidí, že stejná estébácká svině, která s radostí takovému režimu sloužila, hájí jejich a ne své zájmy.

Věcně a realisticky popsané události v polském Trojměstí v roce 1970, kdy polská komunistická vláda prostřednictvím armády a policie brutálně zasáhla proti vlně stávek a demonstrací, což mělo za následek okolo čtyřiceti mrtvých, převážně mladých lidí a stovky zatčených a zmlácených dělníků. Z popisného a informativního hlediska je film Antoniho Krauzeho velice dobře zpracován a je určitě dobrým a poučným průvodcem událostmi, o kterých u nás většina lidí (včetně mne) mnoho neví. Z hlediska propracovanosti příběhu a postav a třeba i hereckých výkonů je to ale nezajímavé a slabé. Černý čtvrtek je typ filmu, z něhož si divák něco vezme a určitě nelituje času, stráveného jeho sledováním, ale po filmařské stránce si ho moc nevychutná. Tak jsem snímek vnímal já, a proto hodnotím průměrnými 60 %.

Pravda, u nás se filmově a dokumentaristicky řeší jen komunismus v Československu. Ale on reálně probíhal v dalších zemích o nichž se moc nemluví. Asi jako první mě napadlo, že se divím, že k nějakému povstání a demonstracím vůbec v Polsku došlo, přestože k nim byl jasný důvod. Neboť tamní obyvatelé museli mít na paměti srpnové události v Československu. A to Čechoslováci ani nedemonstrovali, prostě si zrovna volili demokratičtější socialismus. A kde jsou události v Maďarsku. Možná Poláci doufali, že právě díky demonstracím a když se sjednotí, podobná situace už nenastane. Kvituji s nadšením, že filmaři použili hrané scény s těmi skutečnými. My to známe třeba ze seriálu Vyprávěj a funguje to bezvadně. Některé momenty jsou bohužel drsné a zvláště střelba do lidí je opravdu krutá. I další události, třeba styl pohřbu jsou šílené, dneska pro nás asi těžko představitelné. Více než klasický film působí snímek spíše jako hraný dokument, což mu neubírá, ale je to také asi důvod, proč nebyl zrovna moc oceňovaný...

Napínavá rekonštrukcia tragických udalostí počas robotníckej stávky v Gdaňských lodeniciach. Sprievodcami v príbehu je rodina Brunona Drywu, ktorý sa stane náhodnou obeťou streľby do demonštrantov. Film má napínavú temnú atmosféru podtrhujúcu vojenský a policajný teror. Do deja sú vložené autentické zábery a rozhovory policajných zložiek. Kritický rozmer prehlbujú scény jednaní vrcholových straníckych pohlavárov. Herci svoje úlohy hrajú dobre. snáď len predstaviteľka Brunonovej ženy akoby nedokázala vyjadriť adekvátne emócie.

Zajímavý lidský příběh o polským povstání z dob totáče. Komouši byli dycky svině a dycky budou, naštěstí už za chvíli snad uplně vyhynou a všechny ty čubky, který se k nim u v dnešní době hlásí bych hnal do ruska, ať se podívaj... U nás to bylo v 68 taky hodně drsný, ale to bylo krapet něco jinýho, to na nás přijely armády. Tohle začalo obyčejným povstáním, do kterýho ovšem začly pražit kulomety... Taková ta komoušská férovka.