Caravaggiův stín (2022)

Atmosféra filmu bola parádna, vystihovala svoju dobu, kedy hlavné slovo mala cirkev. Myslím, že to malo byť nielen o Caravagiovi, ale tiež o jeho pozorovateľovi, tieni, ktorý mal o ňom podať hlásenie. Chudák Ombra netušil, že sa v ňom budú biť dva pocity, odsúdenie a obdiv k osobe a dielu umelca. Obaja herci  Riccardo Scamarcio aj Luis Garrel boli dobrí a ja sa idem trošku oboznámiť s  tvorbou maliara, o ktorého odviazanom, rebelskom živote som vlastne nič nevedela. 70%

Podobně jako Caravaggiovy malby samotné i film využívá komplikovaných kompozic, často s velkou hloubkou pole, pracuje se šerosvitem, technikou, jíž Caravaggio proslul, a kontrasty světla. Film je nasvícen velmi zdařile. Ovšem podobně jako u většiny filmů o radikálních buřičských umělcích i zde vynikne, jak jsou životopisné snímky umělecky konvenční a málo dravé. A opomíjejí, že mnohem hlubší poctou revolučním umělcům by byla jejich vlastní formální inovace. O něco experimentálnější přístup k životu Caravaggia zvolil ve svém snímku z roku 1986, v němž debutovala Tilda Swinton, Derek Jarman. Caravaggio se k nevoli katolické církve vždy díval na to světské i při malování svatých. Jeho madona na smrtelné loži je prostě tělem, do něhož se co nevidět pustí hniloba. Žádná nebesa se neotvírají. Žádní andělé nepějí. „Vkládáš do pozorovatele pochyby, a církev si nepřeje, aby lidé pochybovali,“ vyčítá mu vyšetřovatel. Ale právě důraz na to pozemské při zobrazení sakrálního učinilo Caravaggia věčným. Více vrecenzina MovieZone.

Komisař CataniMichele Placidozrežíroval, napsal scénář a zahrál si vedlejší roli ve filmu o slavném malíři Caravaggiovi, rebel, který svými díly brnkal na nervy církvi tak moc, že byl odsouzen na smrt. Navzdory tomu, že se jedná spíš o politiku než o malířství, tak ta přehlídka děl mistra byla zajímavá. Slušná italská dobovka s pěknýmm vizuálem v hlavní roli s jedním z nejlepších italských herců současnostiScamarciem. kterému skvěle sekunduje jako církevní vyšetřovatelLouis Garrel, kterého jsem naposledy viděl veSnílcích (2003)odBertolucciho.

Caravaggiův život byl natolik divoký a šílený, že se nabízí otázka, zda lze vůbec natočit film či napsat knihu, aby působily aspoň trochu uspořádaně, chronologicky a dávaly smysl. Osobně si myslím, že to nejde. Byl to geniální malíř, avšak současně velký rváč, prostopášník a rozervanec, jenž nikde dlouho nevydržel, protože si rychle dokázal zadělat na průšvih.Cattanisi zvolil svůj styl a sám si ve filmu i zahrál. Postava Stínu mi celou dobu dost lezla na nervy, ale v tomto pojetí byla důležitá. Některé scény podkreslené výbornou hudbou byly vážně silné a podařené, ale měl jsem pocit, že se na film dívám skoro čtyři hodiny.

„Nemyslela jsem si, že mě budete vyslýchat.“ - „To je moje práce.“ - „Je snad hřích postarat se o duši, která žádá o pomoc?“Ano, pokud rozsudek vynáší poněkud zaujatá instituce…Mé první filmové setkání s režisérem Placidem. Zároveň to byl také můj první filmový kontakt s osobností Caravaggia. A nutno konstatovat, že výsledek není žádná sláva. Už úvodní scéna, u které jsem nechápal, jak to mohl hlavní hrdina přežít, ve mně zasela semínko pochyb. A předznamenala vlastně celý film.Caravaggiův stínboduje co do vizuálního ztvárnění, jež se mi dost líbilo. Ale co do děje je prázdný až nudný. Film má pár silnějších scén (např. ty Giordanem Brunem či Annou Bianchini), avšak jinak mě nechal docela chladným. Pocítil jsem sice odpor k nepřátelům Caravaggia, ovšem zároveň minimální sympatie k němu samotnému. Takže vývoj a samotný závěr mnou provanul bez silnějšího emocionálního zapojení. Tenhle životopisný film u mě končí v průměru.„Přikázali mi učinit pokání, ale já nevím, z čeho se kát. Nechci se kát. Nad vším vítězí láska.“