Capone (2020)

Poslední minuta nastavení rozpadu Alphonse Gabriela Caponeho.. Hardy oprášil momenty, kdy se jako uslintaný Bronson potácel v říších halucinace a nesvéprávnosti a vyměníc doutník o venkovním průměru hlavně Tommy gunu za karotku, se promručí až k finální scéně, která svým způsobem funguje. Těmi pár akčními momenty jako by se Trank vysmíval divákům, co měli předem vědět, že se vstupuje jen a pouze do vyhasínajícího světa, kde udržet moč je stejně těžké jako kdysi dávno moc. Deromantizace jak Chicago. Kdo má zkapat na neurosyfilis, toho nezastřelí..

Trankovi to nezávidím. Potom, co se stal jedním z mála tvůrců, kteří se projevili jako neschopný nechat se obepnout studiovým obojkem a navzdory tomu sehnal prachy na svůj náročný autorský projekt, byl donucen ho nakonec poslat do obýváků apatických VOD diváků, které zajímá akorát hvězda v hlavní roli a otagování filmu jako gangsterky. Capone naopak má daleko blíže k SokurovovuBýku(kdysi význačná silná persona nevratně chřadne na duši, těle a vlivu a zároveň je manipulována okolím) či ZellerovuFatherovi(subjektivní snímání poškozené mysli protagonisty). Sic Trankova režie není ničím příliš význačná a Hardy tu roli už sune imo až zbytečně za hranici srandovní grotesknosti, tak si myslím, že v éře zbytnělých eg a ambicí je připomínka, že čím přesvědčenější o sobě během života jsme, tím politováníhodnější karikaturou sebe samotného se na konec staneme, celkem trefnou. Navíc se to pohybuje na hranici sympatizování s naprostým monstrem, což jsou vždycky body nahoru.

Naprosto stupidná zbytočná hovadina. 104 min. trpíte nudou a čakáte na tie milióny, kde sú ukryté, aby ste sa nedozvedeli absolútne nič. Jedine uvidíte senilného deda, ktorý sere a ští kade chodí, motá sa po dome, má halušky z predošlej kriminálnej činnosti. Fine. Jedna * za Toma Hardyho, prečo sa dal nahovoriť na tento brak, ťažko povedať. ws

Inšpiroval ma jeden odpadový komentár, ktorý sa tučným písmom blahosklonne snaží kritizovať vlastnosť filmu, ktorá je v konečnom dôsledku veľkou výhodou - zo všetkých gangsteriek, ktoré som zatiaľ videl, Capone glorifikuje mafiána zďaleka najmenej. Nuž ale nejedno dieťa, ktoré pred telkou čakalo s hračkárskou pištoľkou, je teraz sklamané. Keď chcete Hardyho ako mafiána vo forme, pustite si The Take alebo Legend, kde sa vám testosterónu dostane požehnane. Vždy lepšie, ako vyplakávať pri psychologickom filme, že nie je akčný.

Natočit film o největším gangsterovi, na tom není nic špatnýho, ani nepochopitelnýho. Tady ale můžeme vidět poslední rok života Al Caponeho, kdy už trpěl demencí, takže trpí halucinacemi, přeludy, posrává a pochcává se a není schopný říct souvislou větu. Ve filmu je několik scén, kdy si ani nejste jisti, jestli se opravdu odehrávají, nebo si je hlavní postava vysnila. Hardyho mám rád v akčních filmech, na tuhle roli se ale hodil hlavně kvůli tomu, že Capone ve filmu říká většinou jen slovo “jo”, kouří doutník, nebo později žužlá mrkev. Kromě pár grimas, roztřesenýho hlasu a roztřesené chůze vlastně nemusel hrát. Film je prostě pěkná sračka, zhruba taková, jakou pustil Fonse několikrát během 105 minut do kalhot.