Brzy bude konec světa (1968)

Jak jsem si uDnůaTříříkal, že mi Petrović snad sedne víc u známější dvojice jeho filmů, tedy tohohle aNákupčí peří, tak naopak zpětně doceňuji tu starší dvojici filmů. Tohle mi sice sedlo o něco víc, snad i podklad proKdo to tam zpívábych v tom lehce a jednom prvku viděl, ale emočně to jen prošumělo okolo mě. Líbíly se mi zpěvy glosující dění, líbil se mi náhlý vpád modernity (nejprve skzre učitelku a později výrazně znatelněji skrze letce), zaujal mě věčně zablácený a překvapivě zastaralý stav zdejší vesnice a zajímavé byly i politické přesahy celého filmu, vlastně ukazující, že lidové přiblížení vesničanům socialismus opravdu nepřinesl, jen vágní a pro obyvatele naprosto nepochopitelná hesla. Ale zároveň mi celou dobu bylo nějak lhostejné, co se tam odehrává a podobně jako vNákupčím peřími vadilo, že celá vesnice jede podle jakéhosi hivemind a kašle se na jednotlivé povahy představených postav. V tomhle ohledu jsem si nemohl nevzpomenout na filmy, které něco podobného ukazují taky, ale hlouběji, silněji a mnohonásobně propracovaněji, přičemž pomyslný vrchol pro mě je polský filmNezvaná. O rozporu mezi měšťákem a nejzapadlejším vesničanem je to skvělý film, stejně jako (a to především) vlivu modernity na zapadlé místo, kam už dlouho nedorazila. Má poetiku, švih, hloubku a mnoho fascinujících a dechberoucích symbolických scén.Brzy bude konec světato v sobě může mít taky, ale já to tam žel nejsem schopný vidět. Končím tedy s hodnocením u nejneutrálnějších čistých tří hvězd, které zajistily především výše zmíněné klady. Jinak jsem s filmem společnou řeč moc nenašel. 3*

Skvelá trpká juhoslovanská komédia okorenená typickým juhoslovanským humorom. Smutný príbeh pastiera svíň Trišu v bohom zabudnutej dedine Srem. Nejde však o sociálne pomery ale o lásku. Trišku "kamaráti" fičúri oženia s Gocou, miestnou bláznivou dievčinou a tiež ho dohodia ako pomocníka zvodnej učiteľke Reze. Keďže Reza je emancipovaná žena berie Trišu ako jednorázový vzťah a k nešťastiu viac nie je treba. Scény sú prekladané piesňami s typickou balkánskou hudbou a textami dokresľujúcimi príbeh. Film tiež vykresľuje situáciu vo vzdialenej ČSSR po augustovej invázii spojeneckých vojsk. Produkcia je prostá a v svojej jednoduchosti dokonalá. Na dané pomery prekvapí herecké obsadenie Annie Girardot ako zvodnej Rezy a slovenského herca Ivana Palúcha. 90%

Film nie je dlhý, naviac je skracovaný hudobnými vložkami, a pritom povie všetko, čo treba. Na juhoslovanské filmy zvyknem byť alergický, ale toto nie je Kusturica a tak má film svoj formát a jasný dej. Keď sa už zdá, že film končí internacionálou, tak prichádza niekoľko bonusov vrátane "slobodných" volieb. Kamera zaberajúca hovoriacich a spievajúcich vždy z detailu je nákazlivá. ––––Držím si ho tu ako sluhu. Je hlúpy ale lojálny. –––– Jedna vec je dotkúť sa a druhá vec je ťahať.

Tohle mi přišlo jako divný kříženec Touhy jménem Anada (bez výtvarna), Godarda a Mrazíka (hudební scény z něj) - ten balkán je tu dřevní a "lidovky" sice cigány skvěle podané, ale po hodině iritující a baladičnost rušící (stejně jako mi ji rušily satirické pseudobudovatelské a aktualizující vsuvky). Eva Ras mi přišla lepší herečka než celá Annie.

Nie vždy platí, že vidiecka poetika a špinavosť pomerov sú v harmonickom celku a nie vždy z toho býva skvelý film. Petrovičova dráma je do značnej lyrizovaná, nehrdinská, existenčná, diváka používa na vnorenie sa medzi obyvateľstvo a číta svet jeho optikou. Ale akosi sa medzi tou poctivou a pocitovou, vybudovanou atmosférou stráca zmysel pre prenikavejší účinok, ktorý by som si z neho odniesol. Akoby celá tá snaha končila v režisérovej hlave, odkedy sa rozhodol Dostojevského aspekty pertraktovať na svoj južanský spôsob a neprimiešal mu niečo, čo by mne ako príbuzenskému slavianovi viacej povedalo.