Bratři Sistersovi (2018)

Zvláštní western s překvapivě příjemným a fajn obsazením. Nájemní zabijáci, bratři Sistersovi, hledají úspěšného rýžovníka zlata. Celý film je v pomalém tempu, které mi sedělo víc než konečná přestřelka a spřátelení nepřátel. V podkresu zní hodně zvláštní hudba, která se mi do westernu moc nehodila. Slabší 3*.

Velice zvláštní western s podivně „newwesternovou“ hudbou, který táhnou především ústřední tři herci. Bez nich by to celé dost možná spadlo do průměru rychleji než opilej kovboj ze sedla.
Samotný děj mi přišel hodně zvláštně poskládaný a místy působil až necelistvě – jako by ani sám autor úplně nevěděl, co chce vlastně divákům říct. Film tak trochu přeskakuje mezi náladami a motivy, aniž by je dokázal pořádně ukotvit.
Bavil mě hlavně v rámci jednotlivých scén, které mají často silnou atmosféru a fungují samy o sobě. Problém je, že dost z nich jede podle stejného mustru – chvíli klid, pak náhlý přepínač a brutální masakr. Po čase to začne být lehce na jedno brdo, i když řemeslně je to pořád slušně zvládnuté. [75 %]

Tak toto hľadanie zlata obzvlášť neekologickym sposobom sa mi velmi pacilo. Pomaly plynuci pribeh, špinavý a drsný, z jednej strany citlivý, z druhej strany vrcholne neempaticky. No je tu tolko lasky, ze ani romanťárny sa nechytaju.
Len som musela po 20 minutach stopnúť nadabovanu verziu a prejst na originál.
Kto by povedal, ze este aj scéna kde si dvaja chlapi cistia zuby, bude taka dobrá.  PS: Bacha na to, co pocas spania zozeres.  PS2: Nebud hamizny.

Netradiční western, tihle bratři Sestrovi. Samozřejmě nevadí, že byl natočený v Evropě, jako to nevadilo třeba u Karla Maye, nebo klasických špageťáků. Audiarda však spíš než přestřelky, které zabírá většinou jaksi neosobně z dálky nebo vůbec, mnohem více zajímá reakce na násilí a smrt, a psychologický vývoj jeho postav. V tom mu napomáhá skvělé obsazení, i když se z něj snad dalo vytěžit i víc, protože pod kůži se dostaneme vlastně jen u pistolníka s dobrým srdcem v podání Reillyho. Zápletka se začne vyvíjet překvapivým směrem až někdy v poslední třetině filmu, a tak spíš než scénář musím tradičně pochválit režii francouzského veterána, která mi prostě sedí, a je vždy svým způsobem neotřelá. Kvůli ní mám chuť zaokrouhlit tradiční dilema mezi 3-4 šerifskými hvězdami směrem nahoru, ale nakonec to neudělám.

Z násilí, humoru, melancholie, realismu a postmoderních hrátek šikovně vystavěný soumračný novowestern s překvapivým závěrem. Kdyby byl o půlhodinu kratší, nezlobil bych se. Na rozdíl odEvilPhoEnixetrvám na tom, že největším tahounem je tu Reilly v očividně klíčové roli. V seznamu téměř dvaceti lidí, kteří se podíleli na produkci, jsem zaznamenal jména pro mě zcela nečekaná: bratrů Dardennových a Cristiana Mungiua (točilo se mj. na francouzském pobřeží a v Rumunsku).