Bouřlivá svatba (2001)

Monsoon Weddingje jeden z těch projektů, který západu připomněl, že by bylo zajímavé sledovat také indické filmy. Společně s filmyDil Chahta HaisLagaan: Once Upon a Time in Indiase ledy pohnuly a lidi se začali víc zajímat. Byly z toho najednou festivalové projekce a ceny, distribuce na DVD, tu a tam film v televizi. Indický film přestal být prázdný pojem, indické celebrity prorazily, začaly se objevovat i v různých jiných mezinárodních a nadnárodních produkcích, staly se tvářemi globálních kampaní. A stalo se to právě včas. Jednotlivé indické kinematografie totiž po roce 2000 dozrály a začaly být konkurence schopné. To, jak se zejména Bollywood změnil v následujících 20 letech se zcela vymyká praxi pomalého vývoje indických kinematografií v celém 20. století. A musím říct, že to byla radost sledovat. A stále je. Mira Nair se stala tváří celé generace emancipované indické diaspory, která konečně dokázala svou kulturu komunikovat natolik srozumitelně, že díky ní padlo mnoho tabu. A přitom základní příběh svatby, kterou definují monzunové deště, se zdá být v jádru tak banální. Ve skutečnosti ale není.

Tak tenhle film zestárl už za dva roky po svém vzniku. Režisérka jako by až teprve během natáčení hledala tu správnou formu, místy dokument s neherci, místy smyslnost, která neodpovídala tomu, co se skutečně odehrávalo, také teatrální a patetické scény, no do konce filmu styl zvládnout nenašla. Herci byli velmi špatně vedení, kamera se zaměřuje na nicotná gesta a detaily. Líbil se mi zpěv a propojení s dějem, námět 4 dnů svatebních příprav také postačil a to indické vedro, to bylo ve filmu hmatatelné.

Toto bollywoodske dielo ma nechytilo až tak, ako by som očakával podľa všetkých tých cien a kritických ohlasov. Aj hudba ostala za očakávaním, zvyčajne ma hudba v indických filmoch berie viac. Je to taký netypický bollywoodsky film, civilnejší, menej hravý, bez muzikálových vložiek, zrejme určený "na vývoz" na západ. Mám ale pocit, že v snahe priblížiť sa západnému publiku tak trochu film stráca svojho indického ducha, niečo, čim sú indické filmy jedinečné. Veď tým jednoduchým príbehom a ani nedotiahnutou dramatickou či psychologickou stránkou film "západu" konkurovať nemôže. A to, že to je údajne komédia, musí byť snáď nejaký omyl, mne to vtipné veľmi nepripadá, toho humoru tam je len poskromne, film považujem skôr za vážnu drámu. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.

Je ihned poznat, že tento snímek je tvořen srdcem. Oproti jiným, které se tváří vážně, naučně a káží, co se má a nemá dělat, co je dobře a co špatně, nebo kde se všichni předhání v tom, co je umělečtější a světovější, je toto pro mne balzámem na duši. Dlouho jsem shlédnutí oddaloval, stačí se podívat na tu širokou spolupráci všech možných zemí, což ve většině případů znamená podivnou smíchanici a guláš, ve snaze se zavděčit všem, a to hlavně západnímu divákovi, který čistě indické filmy nepobírá. Jaké bylo mé radostné překvapení, když jsem vůbec nepoznal, že se nejedná o čistě indický film. Také se podívejte na hodnocení, které čítá mnoho stovek shlédnutí. Kdyby to byla opravdu jen klasická indická produkce bez jediné ceny na evropském festivalu, tak kolik si myslíte, že by to mělo hodnotících? Nebo, jak by hodnotili? Zase s posměchem a pohrdáním? Osobně to vidím na pár desítek, a i to jen při silné vůli Boží..., ale na to jsme my, kterýž se Indií zabýváme už zvyklí. Jedna svatba a velké množství postav, chaos, shon, rodinné svazky, dávná tajemství, mnoho osudů, a to vše v pár dnech a na jednom místě zní jako jasný návod na jeden velký výbuch, ale nestalo se tak. I při tom množství problémů, které svatbu doprovázely můžeme sledovat propracované osudy mnoha lidí, lásku a smíření. Moc hezké a dojemné, hlavní a stěžejní poselství se nese v pozitivním duchu, což mám velmi rád. Musíme vzít v potaz, že děj je takřka nulový, ale je velmi dobře pojatý a dotažený do naprosto dokonalého závěru, kde nám to vše do sebe parádně zapadlo. Ano, měl jsem radost a byl jsem šťastný spolu s postavami. Přesně o to jde, aby postavy u diváka přímo před očima ožily a on byl součástí viděného. Mohu jen doporučit ke shlédnutí a ten, kdo má otevřené srdce, tak ten si příjde na své. Doprovodná hudba vše jen krásně potvrzuje. Určitě se to pomyslného stropu nedotklo, ale myslím, že z toho příběhu tvůrci vytěžili opravdu maximum. Pěkná, překvapivá a zasloužená čtyřhvězda, všechna čest.

Docela silná dávka autenticity je zdůrazněná i kamerou, která není nijak umělecky vytříbená, ale je schválně obyčejná. Prostě jako video ze svatby. Nuda ale nehrozí, od počátečních drobných nesnází dojde k několika zásadním kolizím, které jsou postupně rozehrávané někdy až k pořádným dramatům. Ocenila bych civilní herecké výkony i moc roztomilý vedlejší příběh lásky služky a svatebního organizátora. /25. 7. 2017/