Borsalino (1970)

Vidět ve filmu Delona je zážitek, vidět ve filmu Belmonda je taky zážitek a vidět ty dva společně navíc ještě jako kamarády mafiány to je zážitek opravdu vyjímečný. Na film o mafiánech ze třicátých let musí mít člověk náladu, takové ty přestřelky a zločiny ve Francii z té doby, všechny ty obchůdky a podlosti. Tohle je takové jiné, protože v tom hraje Delon a Belmondo tak ten film člověk vnímá jinak, mě se vždycky líbí na starých fotografiích jak jsou tihle dva velikáni někde ve společnosti jako přátelé a v tomhle fimlu človk vidí, že to nebyli jen přátelé ve filmu ale že se respektovali a znali i v normálním životě. Téma a styl filmu je dobrý, musím ocenit spoustu scén i způsob jak se tihle dva výtečníci dostali na vrchol podsvětí. Zkrátka film o dvou skělých hercích, mafii a zločinu, který už dneska jako by ukazoval jiný svět, o kterém Delon mluvil před smrtí. Škoda takových časů.

Jean-Paul Belmondo a Alain Delon v jednom filmu, publikum v tehdejší době muselo být nadšené. A opravdu jim to spolu skvěle jde, jsou skvělí parťáci. Zápletka je dobrá, příběh mě docela bavil, i když mohl být o trochu kratší. Líbila se mi i hudba ve filmu. Dívám se, že existuje i pokračování s Delonem, ale bez Belmonda to už nebude ono, a tak tomu ani nebudu dávat šanci...

Borsalino je dobovou gangsterkou se vším všudy – rýchle autá, intrigy, boj o moc, vzduchom svištiace guľky a k tomu rozpustilé tanečky v šantáne... samozrejme platí, že predpokladom na dobrého gangstra je aj štýlové sáčko, klobúk a tlejúca cigara. Jacques Deray do svojho filmu obsadil dve silné herecké osobnosti – Jean-Paula Belmonda a Alaina Delona (píšem abecedne, mám rád oboch a nechcem si vyberať), ktorí svojim postavám dodali nezameniteľné charakterové črty. A aj keď je to skvelá ukážka ich hereckého umu, v tomto prípade je to aj faktor, ktorý narušuje rovnováhu filmu. Celý čas som mal dojem, že Belmondo aj Delon sa priebežne snažia meniť atmosféru a smerovanie príbehu každý k obrazu svojmu. Belmondo ťahal film do ľahšej roviny, jeho Capella je vtipný, spontánny dobrodruh, zatiaľ čo Delonov Siffredi je chladný elegán, ktorý nenecháva nič na náhodu a presne vie, čo robí. Delon film ťahal smerom k solídnej dráme a snažil sa ukázať aj intímnejšiu stránku svojej postavy. Belmondo sa skôr zabával. Dramatickej atmosfére príliš nepomohla ani hudba Claude Bollinga, ktorý si pre ústredný motív zvolil v inštrumentácií honky-tonk klavír trochu pripomínajúci Fišerovu hudbu pre komédiuAdéla ještě nevečeřela. Aj keď je Borsalino filmom, v ktorom sú si Belmondo a Delon herecky rovnocenní, mal som skôr dojem, že ide vlastne o stopercentnú belmondovku, v ktorej navyše hrá aj Alain Delon.

Tak tady musela zapracovat velká porce nostalgie, či sympatií ke dvěma hlavním hvězdám, jinak si to červené hodnocení nedokážu vysvětlit. I když odmyslím fakt, že nemám rád gangsterky, kde jsou hlavními hrdiny mafiánská prasata, tak tohle nemůže nabízet nic ani fandům žánru. Navíc, krom všech těch mafiánských klišé, kdy si gangsteři navzájem rozšlapávají bábovičky, se tu tři aspekty těžce nepodařily. Tím prvním je žánrová roztříštěnost, díky které film neví, jestli bude vtipnou krimi ve stylu Podrazu, nebo vážnou gangsterkou. S tím souvisí druhá věc, která mě iritovala maximálně a tou je neuvěřitelně otravná hudba. Nejen, že byla moc veselá, rozjuchaná a celkově nehodící se, ale navíc měla krátký loop, smyčka se rychle opakovala. Pro představu - kdyby existovala nějaká arkádová hra Borsalino, tak správně by tvůrci tuto skladbu nepoužili do běžného levelu, nýbrž díky krátkému loopu pouze do úvodního 15-20tisekundového "Select Player". Ve filmu ale hudba prudí v dlouhých sekvencích, což z toho dělalo ideální mučící nástroj k přiznání vězňů. Úplně bez nadsázky - pustit to hodinu ve smyčce vězňům v cele, bylo by to pro ně stokrát horší, než třeba čínské kapání vodních kapek na čelo. Počas filmu jsem musel vypínat zvuk, kdykoliv to hrálo, což moc nepomohlo, protože se mi ten debilní motiv vypálil do uší stejně jako dřív plazmová televize vypalovala do obrazovky světlé body. Po skončení filmu jsem si musel pouštět všelijakou hudbu, abych se té hrůzy zbavil, což se nakonec podařilo. A pak je tu konečně třetí negativní věc a nerad to píšu, ale jedná se o (ne)herecké výkony. Nalijme si čistého vína. Já mám Belmonda rád, nicméně on je prostě dřevo. V komediích, kdy se má pitvořit, tak to jde, s nějakým charakterním herectvím je to však mnohem horší, no a tady už se to ukázalo v plné kráse. Konkrétně na konci filmu Belmondo ve své poslední scéně předvádí takovýOCHOTNICKÝ TYJÁTR, že jsem u toho vybuchnul smíchy. Jako já nevím, ale jak to mohl režisér pustit? Tady se to nedá svést na starší dobu výroby, to není vizuální efekt, který má technologické limity, to je předvádění lidských emocí, všech lidí a situací, které si prostě režisér musí za celý svůj život zpracovat a podle toho vést herce, že takhle jo a takhle ne. Jako vidět, že mi tohle dělá na place herec, tak ho vyrazím hvězda nehvězda. Docela by mě zajímalo, jestli Bebé za svého života viděl Zachraňte vojína Ryana a typově stejnou scénu s Giovanni Ribisim a pokud ano, jestli se za sebe zpětně styděl.

Krimidráma o dvoch podvodníkoch (Jean Paul Belmondo,Alain Delon) začína ich vzájomnou bitkou. Keď si takto vyjasnia svoje pozície, stanú sa z nich parťáci."Očakávame, že budete dôrazní, ale diskrétni."A diskrétnu prácičku oni nikdy neodmietnu. Prvá polovica filmu má skôr zábavný charakter, ale potom sa prehupneme do mocenského boja, kde počet mŕtvych stúpa geometrickým radom. Celé je to situované do obdobia 30. rokov v  južnom Francúzsku a podporuje to aj retro hudba a kostýmy.  Bolo to dosť husté: strieľačky, bitky, podpaľačstvo i kúštik romantiky. Na jedno pozretie dobrá voľba.