Motýl na rameni (1978)

"Na světě se dějí věci, co nechápeme. A možná je to takhle dobře..."Velmi znepokojující a velký kafkovské (včetně toho nekompromisně tragického konce). Lino Ventura se probouzí na půdě domnělého sanatoria a od té doby se mu děje jedna divná událost za druhou. Mrtvola střídá mrtvolu a k tomu ten únos jeho ženy. A stačilo neotevřít špatné dveře a vše by se možná mohlo vyvíjet úplně jinak....

Francúzsky námornícky protagonistaRoland Fériaudsa po príchode do Barcelony cíti byť ako totálne„omráčeným”, a to zdôrazňujem úplne doslova, prosím pekne; asi sa mu tak strašne zapáčili miestne, kultúrne pamiatky, že pomaly ani nenachádzal dostatok vhodných slov, ktorými by v podstate vyjadril samú chválu na zrovna toto konkrétne prostredie, na ktoré určite len tak rýchlo nezabudne...? • Ďalší mimoriadnythrillerový titul, v ktorom tento excelentný predstaviteľ v podaníLina Ventury, naprosto famóznym spôsobom stelesnil„nechápajúcu postavu”, ktorej sa postupne začali diať tak extrémne podivuhodné situácie, že tomu spočiatku vôbec ani ne(po)rozumel, čo všetko sa vlastne okolo neho neustále deje, a síce si po čase predsa trochu pospájal jednotlivé súvislosti dohromady, ale či to napokon bude stačiť, je napokon viac, než len otázne. Skrátka, každou uplynutou scénou, som sa i ja cítil naprosto rovnako skľučujúco, ako i ústredná postava, pohybujúca sa nad nekonečnou priepasťou, do ktorej teda už nie je príliš ťažké spadnúť... • Samozrejme, že somRolandovidržal všetky palce na rukách, vrátane i na nohách, no musím súčasne podotknúť, že scenáristi vo mne pomerne veľmi často vyvolávali pocit neistoty, čo tiež podtrhovala i svedomitá réžia pod taktovkouJacquesa Deraya, ktorá mi vskutku priamo navodila určitú situáciu, ktorá sa následne čoraz viacej vymykala spod kontroly, až to hraničilo s obrátením doterajšieho spôsobu života kompletne naruby. • A samotná bodka za celým, predchádzajúcim dianím, ma nakoniec "prinútila" pridať i poslednú, piatu *, čo siMotýľ na pleci,podľa môjho názoru rozhodne zaslúži.

Tenhle velice znepokojivý film se může v první řadě pýšit brilantně strhující atmosférou, vytvořenou bez větší akce v rovině ryze komorní. Napětí tady výborně funguje od začátku do konce, s každou další scénou se zvyšuje nejistota a ta "kafkovská" bezvýchodiskovost z tajemných prostorů, úzkych chodeb a nočních scén jen přetéká. Divák objevuje dechberoucí zákoutí složité a nebezpečné špirály zločinů a manipulace společně s hlavní postavou, nic netušící vnímá před sebou tíživě bludný kruh, z něhož není úniku. Za odměnu pak dostane pořádně sklíčující závěr, ve kterém se navíc úplně nedočká ani některých dlouho očekáváných vysvětleních. Přiznám se, ten surrealistický kabátek ke konci jsem příliš nepobral a moc mi ani nesedl, i když lze ho vnímat jako osobité umělecké spestření v rámci obdobných konspiračních thrillerů 70. let. Osobně pro mne jeMotýl na ramenijeden z nejméně oblíbených filmů s Linem Venturou, ba musím na sebe prásknout taky, že můj oblíbený mistr mne zde s tím svým monotónně ledovým výrazem výjimečně spíše nudil, než bavil a narozdíl od jiných filmů působil na mne absolutně bez charismatu. Proti Venturovu výkonu ve výsledku určitě nelze nic vytýkat, ten chlad k jeho postavě určitě sedí... možná bych v takhle specifickém filmu uvítal v hlavní roli méně okoukanou tvář, těžko říct. Každopádně určitě nezapomenutelný filmový zážitek, který ve mne ještě dlouho doznívá. //Poprvé viděno v únoru 2019 v rámci Challenge Tour "52 let filmu za 52 týdnů"... podruhé dnes a do třetice bych se znovu takhle dobrovolně už rozhodně nechtěl deprimovat. ;o)75%

Drama muže, který toho věděl příliš málo, otevřel špatné dveře, ocitl se v sanatoriu a to podstatné.. neměl kufřík.. Tento snímek má dle mého dvě obrovské přednosti, tou první je hutná atmosféra, kdy divák tápe a neví, kdo je kdo, kdo s kým, proti komu a tou druhou je charismatická hlavní postava, která se zarputile snaží přijít událostem na kloub.. No a já jen tiše doufám, že na moje rameno motýl nedosedne..

Skvělý Lino Ventura a parádní atmosféra ve snímku, nabitém napětím, záhadnými zvraty a kličkami, které nutí diváka být stále ve střehu, aby mu neunikly nějaké souvislosti. Nakonec mu to ale stejně není nic platné, protože odpovědí je ve filmu méně, než otázek v jeho průběhu. Velká škoda, že závěr nebyl tím velkým finále, kdy se to celé nějak logicky spojí a vypointuje (potom by z toho mohla být opravdová filmová lahůdka). Takhle se nabízí shrnutí, že těch 95 minut bylo zbytečných a o ničem - tak to ale určitě není - těch 95 minut bylo pro mne velice zajímavých, zábavných a já si je velice dobře užil. 65%.