Blažiny lekce (2023)

Dlho mi trvalo, kym som sa k filmu dostala, ale stalo to zato. Ucitelka na dochodku Blaga naleti telefonnym smejdom a pride o vsetky uspory. Spusti sa seria udalosti, ktora vyborne vyobrazuje situaciu v postkomunistickom Bulharsku (viem si predstavit, ze na Slovensku to mohlo vyzerat velmi podobne). Vyborna socialna drama o tom, ze nic nie je uplne tak, ako sa zda, a v urcitych situaciach sa zachovame vsetci rovnako. Koniec, ktory pravdepodobne nebudete ocakavat, ale neviem si predstavit dokonalejsie uzavretie kruhu.

Zase jednou povedeně zachycená (ne)lidskos, aneb kam až může zavést člověka blízká konfrontace s "tržní ekonomikou" a šmejdy, tedy pojmy často úzce propojenými. Film má silné emoce, chytrý zvrat i nečekaný konec. Vše podpořeno tísnivou atmosféru, jež utváří samotné Bulharsko. Není toho moc co vytknout. Prostě dobové a doufám, že ne nadčasové drama o svízelné situaci člověka zahnaného do kouta morálním úpadkem dnešní doby.

Další z pokoutných béčkových dramat mimo mainstream, které ale svou lidskostí, všedností a hlavně mrazivým feelingem dokážou určité spektrum diváků zaujmout. Blaga je ovdovělá důchodkyně, která je jednoho dne okradena telefonními šmejdy o všechny peníze a po mnohých odmítnutích půjčky ze strany bank i odmítnutích pracovní nabídky, protože je moc stará, se uchýlí k vydělání peněz jinak - spojí se s těmi, kteří ji okradli. Velmi autentické a pomalé drama, které odhaluje, kam až je zoufalý člověk schopen zajít, když přijde o všechno. Skvěle zde vykresluje bezmoc a smutek hlavní postavy, často však skrze dlouhé a prázdné záběry bez jediného slova, které sice dodávají filmu onu autentičnost, ale na druhou stranu pocitově poměrně výrazně ubírají na tempu a film místy působí až moc prázdně. Z hlediska děje či filmařiny slabší kousek, který stopu moc nezanechá, avšak z hlediska psychologie, osobnostního rozkladu staré osoby po takovém zásahu a z hlediska schopnosti ublížit okolním lidem, jen aby se člověk zachránil sám, je film bezesporu velmi silný. Kdo hledá mainstream drama, bude zklamaný, kdo hledá pod radarem plující ponurou festivalovku, bude jásat.

Skvělý herecký výkon a tísnivá atmosféra, ale celkový dojem notně kazí slabý, schematický a děravý scénář, který ponechává prostor i pro řadu nedomyšleností. To např. prodala statek a pole a zbylo jí z toho jen na hrobové místo a víc nemá ani vindru? A když to prodala sama, jak to vyznívá (přitom stačilo málo, a nemuselo by), tak to stihla udělat v těch dvou týdnech od mužovy smrti? To ani nejde tak rychle právně zařídit, natož aby už měla doma i peníze. A jak to vlastnictví statku a pole jde dohromady s tvrzením, že s mužem prožili celý život v panelovém příbytku? Nebo např. odkud mohli ti gauneři znát její adresu? Nechala falešné jméno i věk, mobil zahodila. A film nijak nenaznačí, že by ji třeba stopovali domů. Ostatně, kdyby to udělali, zjistili by, že jde o 70letou ženskou, a tu by určitě "vyzvedávat" peníze nenechali. A taky by místo ní nezmlátili omylem tu mladou. Nehledě na to, jak na vodě je to postavené celé. Pokud na sebe mají jen telefonní čísla, nemůžou zajistit, aby jim "kurýr" pravdivě hlásil, kolik peněz vyzvedl, může se s nimi klidně i ztratit, nemá se čeho bát. Tím spíš ten závěr nedává smysl. Film by přinejmenším neměl vzbuzovat otázky, které ho znevěrohodňují, pokud na ně nemíní dávat odpovědi. *** (Ve Zde, s R.) *~

Trpká zpověď o reálné sociální situaci v současném nejen Bulharsku, ale celé východní Evropě, vztažené i na naší komunistickou minulost. Vyloženě bulharský film jsem ještě neměl tu čest vidět a po tomhle zážitku se do vod tohoto černomořského státu mile rád vrátím. Pokud se v tamní repertoáru nachází obdobně umě natočená a hlavně zahraná! dramata, sem s nimi. [viděno na Maxu 31.5.2025]