Bláha a Vrchlická (1991)

"Jak chcete umřít, když nemáte komu…"Potkali se tak jednou nádražák Bláha (Jaromír Hanzlík) a telefonistka Vrchlická (Zuzana Bydžovská) a ona mu nabídla, jestli by s ní nechtěl mít dítě. Možná se to může zdát na jednu hodinovou inscenaci jako poněkud útlý námět a možná Vás při jejím sledování překvapí, že ti dva si po celou tu dobu vykají. Oba protagonisté (ve spojení s režisérem Dušanem Kleinem) si však s tímto vystačili a výsledkem je velmi lidský příběh o vzájemném přibližování dvou ztracených existencí. Musím tedy říct, že bych to přibližování očekával trošku jinak, a že mě ani ten konec celé inscenace úplně nepřesvědčil, že ti dva už spolu dokáží v budoucnu žít jako pár (ač mají jeden krásný důvod). Ale jinak se mi ten komorní příběh s inteligentně napsanými dialogy dost líbil.

Jak by někdo řekl: Ono je to tak blbé, až je to dobré. Herecké výkony jsou vskutku kvalitní, umím si něco podobného dost dobře představit na divadle. Jenže když se nad tím pak člověk zamyslí, tak to celé nedává smysl. Marie si vybere zrovna Antonína, kdo ví proč, a zrovna od něj chce dítě. A Tonda, byť tu ženskou vůbec nezná, ji kdo ví proč nevyhodí a souhlasí. Postupně se tak poznávají, žijí a přestože si na začátku nic neslíbili, tak i žárlí. A po celý ten čas si kdo ví proč vykají. Nebýt vyššího smyslu celého příběhu, který vypráví o dvou lidech, jež původně svůj život dávno vzdali, nemaje žádných ambicí, chytající se jako tonoucí posledního nabízeného stébla před utopením, a skvělých hereckých výkonů jedněch z našich nejlepších herců, šel bych s hodnocením níž. Ale ve výsledku je to lehce úsměvný, záživný film, který sice patří k těm jejichž konec snadno odhadnete, ale nenudí a neuráží. Obě postavy hláškují a svým způsobem si diváka snadno získají.

Proč by měl vztah fungovat lidem, kteří na sebe „zbyli?“ Tolik párů se hledalo až se našlo a nakonec se zase rozešlo…Je to krásný teoretický pohled na vztah bez lásky. Mě to přijde, jako sobecký chtít dítě za každou cenu s někým, koho ani neznáte. Popravdě tohle je takový emoční horor. Úsměvný film pro lidi, kteří se nad tím dokáží nezamýšlet. Za herecké výkony bych měl hodnotit průměrně – já nemám Bydžovkskou rád. A za příběh? Já jsem nad ním bohužel přemýšlel. Každý člověk by měl mít milující rodiče...

Po hodně dlouhé době jsem díky ČT3 mohl shlédnout tuto komorní inscenaci a opět jsem si vrněl blahem. Úžasná atmosféra železniční stanice a domku, ve kterém bydlí Bláha. Podmanivá hudba Jiřího F. Svobody mě občas evokovala mistra Lišku, zejména když scénu vyplnily hoboje a klarinety. Krásný příběh dvou osamělých lidí, kteří si k sobě našli cestu opravdu kuriózním způsobem. Milé, lidské, hřejivé. Nejlepší filmařská léta Dušana Kleina. Zde stačilo obsadit dva herce. Zuzanu Bydžovskou a Jaromíra Hanzlíka. A koncert může začít....

Musím říct, že mě tento film zaskočil a do konce jsem se s ním nedokázal srovnat. Na mě to bylo moc vykonstruované a naivní. (Nepřekvapil by mě remake s názvem Vrchlický a Bláhová, kde by roli Bláhové hrál muž.) Nevztahují se k němu Hanzlíkova úvodní slova uvedená v biografii?: "Chtěl bych se věnovat filmu, ale 'pohříchu' musím říct, že nabídky, které dostávám, jsou tak blbé, že jsem si řekl, že budu radši sedět doma, než dělat blbosti."