Bitva za našu Sovětskuju Ukrainu (1943)

Příklad filmově zbásnělého dokumentárního filmu téměř na dlani přináší svědectví o statečnosti a hrdinství Rudé armády, která silou svých někdy zbytečných, ale především vítězných obětí i hrdinů pomohla vedle dalších Spojených národů zachránit humanismus a civilizaci před návratem do nejzhoubnějšího středověku. Pochybuje-li někdo o byzantskoruském evropanství, zpochybňuje i velmi podstatnou část evropských dějin.(23.02.2024)

Sovietsky zväz po prepadnutí Hitlerom využil Sovietsku Ukrajinu ale aj štáty Pobaltska ako bojové predpolie a ponechal ich napospas jednotkám Wehrmachtu a Waffen SS. Ukrajinci trpiaci národ od stalinizmu, ale aj od Poľska, Rumunska a Maďarska predpokladali, že po obsadení Nemeckom sa jeho životná situácia nemôže zhoršiť. Realita bola však úplne iná. Nemecké vojská Červenú armádu z územia Ukrajiny vyhnali a zavedený nacistický režim dosiahol svoj najväčší vrchol krutosti. A práve táto oblasť je doménou filmu Ukrajinca Dovženka, ktorý bol vyhotovený v 2 verziách a zohľadňuje udalosti rokov 1941 až 1943. Jedna verzia filmu s použitím básnickej alégie bola spracovaná pre západ pod názvom "Ukraine in Flames" a druhá pre vlastnú propagandistickú potrebu " Битва за нашу Советскую Украину". Ide o výborný dokument o bojoch na Ukrajine s využitím filmového materiálu 24 sovietskych kameramanov ale nie je len o vojne. Dokument začína zábermi ukrajinského vidieka a ľudí v dobe mieru. Obrovské polia pšenice a slnečnice silne kontrastujú s deštrukciou po invázii Nemcov. Mestá a dediny v troskách, utekajúci ľudia zo svojich domovov ale aj zábery nemeckých kameramanov, ktoré využívali zase pre svoju propagandu. Na jednom z nich Göring s nacistickými dôstojníkmi vstupujú do jednoduchého obydlia na ukrajinskom vidieku a pokračujú bojmi o Ľvov, Odesu a Kyjev. To by mala byť zhruba prvá časť, Ukrajina v plameňoch, zasadená do rokov 1941 až 1942. Potom nasleduje 2. časť Víťazstvo na Sovietskej Ukrajine a tu sú zobrazené bitky o Charkov, v Polesí, Záporožie, Zvenigorodku, Lysjanku, Ternopiľ, Prosnik, Korsuň, Ševčenskyj, Korosten, Žitomír, Odessa a Ľvov, zobrazený je tu aj partizánsky veliteľ Kovpak. Vo filme sa objavujú aj epizódy spoločných operácii sovietskych jednotiek a 1. československého samostatného práporu (v bojoch u Charkova). Výnimočnosť filmu je, že režisér kladie do popredia obyčajných ľudí a nie len ich ukazuje ale dáva im možnosť aj hovoriť. Tieto zábery sú najsilnejšie a najpresvedčivejšie.(23.06.2019)

Básnická elegie za mrtvé na Ukrajině během její okupace nacisty na pozadí zobrazení dobytí Charkova. Třebaže Dovženko ukazuje mnohdy opravdu příšerné záběry na mrtvé (v kontrastu k předválečné, slunečnicemi porostlé, Ukrajině), činí tak s citem pro míru. Doplněno výpovědmi svědků přímo ve zničených oblastech bojů. Film nic neztratil z citového (a oprávněně patetického) zobrazení, zvláště v době, kdy se se za hlavní bojující armádu považuje americká a nacistická zvěrstva se ztrácejí v šeru minulosti.(05.06.2011)

Černobílý film, který má dnes dokumentární hodnotu (například když si místnost vesnického obydlí prohlíží sám nakynutý psychopat Hermann Göring). .(25.09.2017)