Bîto rokku rabu (2009)

Další zastávka v mé filmové tour japonským rockem a první seznámení s Visual kei. Na Korejce v pastelových oblečcích jsem si už zvykla, ale tohle je jiný level :) Nu což, další rozšíření obzorů...Nanuto sice nepřekonalo, ale i tak se mi to hlavně kvůli hudbě líbilo. Asi první asijský film, u kterého bych řekla, že byl moc krátký, protože mi tam některé věci přišly nedotažené/nedořešené. Jinak obsazení v poho, postavy sympatické, až na zpěváka Shina. Ten herec neuměl hrát, nebo fakt nevím. Jeho tupé zírání do blba, obličej bez výrazu, netečnost a namyšlenost mě iritovala celý film. Ale třeba u scény s focením na pláži jsem se zas nasmála. Prostě taková pohodovka...(19.08.2016)

■ FilmBîto rokku rabuměl našlápnuto dobrým směrem, bohužel svého potenciálu řádně nevyužil. ■ Sledujeme osud jedné z mnoha stovek rockových kapel. Kluci se sice docela snaží, ale jsou jak lidsky, tak hudebně nevyzrálí. Vidíme náznaky sporů, nedorozumění, ale i přátelství a solidaritu. Jak to tak zpravidla u mladých kapel bývá, tak časem uvnitř (i díky okolí) roste napětí a kapela se ve zlém rozchází. Nemá cenu obviňovat někoho více a jiného méně... Hudební skupina je jen tak dobrá, jaký je její nejhorší článek - člen. Zajisté se může dávat za vinu to či ono tomu a tomu, ale ve výsledku to odnese stejně celé uskupení a hodně důležitá je komunikace mezi všemi členy skupiny, což, jak sledujeme v tomto v podstatě nízkorozpočtovém snímku, je jeden z kamenů úrazu... ■ Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněl na svou první kapelu a vzpomínky hořkosladké chuti, které se tu a tam vracejí.[SPOILER]Když se kapela rozpadla a zpěvákShinodešel dělat svou vlastní kariéru, tak jsem si vzpomněl na svou druhou a třetí kapelu, kdy u druhé jsem odešel sám, protože docházelo k názorovým rozkolům a u třetí, kde jsem byl odejit, protože jsme se diametrálně rozcházeli v tom, jakým směrem se budeme ubírat a já a zbytek kapely jsme měli odlišné názory na hudební styl/žánr, který by měla kapela produkovat...[/SPOILER]. ■ Na film jsem se hodně těšil a to byla ta největší chyba, protože vždy, když mám velká očekávání, tak jsem na konci velmi zklamán. O filmu se nedá říci, že by byl špatný, to ne, v žádném případě, ale myslím si, že téma se dalo daleko lépe využít. ■ Srovnám-li nesrovnatelné a budu-li filmBîto rokku rabupřirovnávat například k filmuNana, tak tam, kdeNananahlíží do nitra obou hlavních hrdinek, takBîto rokku rabupouze a jen zobrazuje nástin. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych zde mohl ještě zmínit filmRinda Rinda Rinda, který se nese na vzdáleně podobné vlně. Avšak i zde musím opět poznamenat, žeBîto rokku rabuněco postrádá. ■ Nejvíc se mi líbila závěrečná píseň:"Co mi říká srdce". Ta jako jediná ve mne vyvolala pocit, na který jsem celý film netrpělivě čekal, ono krásné mrazení v zádech a šimrání na šedé kůře mozkové. ■ I když se to nemusí na první pohled zdát, tak hlavní postavou, je kytaristaAki, kterého hrajeHirofumi. Ten mi z celé kapely byl jasně nejsympatičtější. ■ Pokud máš rád japonský poprock, punkrock, Visual Kei, tak TiBîto rokku rabumohu vřele doporučit, ovšem s upozorněním, že chvílemi se u Tebe může dostavit pocit nudy. ■ [Viděno poprvé: 69/100](08.01.2013)