Bílá hraběnka (2005)

Filmu by rozhodne slušal o niečo vyšší rozpočet. Všetko je síce na správnom mieste, Ivory sa oldschoolovo snaží ako môže a v popredí je vzťah dvoch neortodoxných ľúdí, ale jednoducho ten nedostatok financií cítiť. Biela grófka sa poriadne naštartuje až v poslednom akte, hodina a trištvrte predtým sice nie je vyslovená nuda, ale neustálu pozornosť mierna monotónnosť trochu utlmuje. Inteligentná červená knižnica s trochou exoticizmu, našťastie ale v závere cítiť skutočné ohrozenie, v ktorom sa ocitajú postavy a nakoniec aj celá krajina. 70%

Zajímavé pozadí příběhu, zajímavé osudy hlavních postav, tak proc to byla taková nuda??? Navíc jak mám Ralpha rada, tak tady mi vůbec nesedl... Navic jsem si az v posledních 15 min. filmu vzpomněla, ze jsem ho už vlastne viděla- dukaz toho, jak moc nezáživné to bylo. Jediný klad tohoto díla byla herečka představujici Sofii.

Neznám podrobnou politickou situaci mezi Ruskem a Čínou na počátku 20.století - tudíž to mi trochu stále unikalo - ale po určité době mi to bylo vcelku jedno. Film pro mě vedla Natasha Richardson, která ho pohltila úplně celý. Ralph Fiennes pro mě byl daný úplně stranou. Richardson je okouzlující a její "ochota" pomoci rodině - i když za jakou cenu, a hlavně když je za to považována za vyvrhela, to je pro mě v daném filmu stěžejní. Dobové kostýmy a interiéry jsou krásné a bar, který je vybudován je vytvořením snu muže, který to ani neuvidí...Příběh o lásce, slepé lásce a zájmu u mě dost uspěl.

Kouzelná exotičnost a dobová atmosféra nočních klubů Šanghaje roku 1936 vyzněla velmi dobře. V této souvislosti lze ovšem také zmínit podmanivou hudbu, která je zde trefou do černého. Pří vší úctě k autoru Kazuo Ishigura literární předlohy každému rychle docvakne, že není ničím výjimečná. O podobných vztazích byla natočena kvanta filmů a napsány spousty knih. Plameny lásky tu jsou jako iluze o princi na bílém koni. Skvělej týpek Ralph Fiennes se objevil na scéně a zchudlé ruské aristokratce se láskou podlomila kolena. Prostě taková vděčná filmová suprovka. Pak, že princové na bílých koních neexistují. Tak teď už ale vážně. Film se vyznačuje příjemnou kulisou Šanghaje, krásnými kostýmy a to jsou ty lepší klady tohoto příběhu.

Na tenhle film si musíte udělat čas - nejen proto, že je docela dlouhý, ale tempo vyprávění je velmi pomalé, dokreslené úžasnými hudebními tóny a prozářené plno barvami. A za tím, nebo na popředí, je dechberoucí příběh jedné ruské hraběnky a amerického diplomata a jedné země, abych nezapomněla. Pokud se vám to trefí do nálady (lehce melancholické, kdy nespěcháte, ale chcete něco pozorovat a nenápadně, přitom silně, prožít), asi na film hned tak nezapomenete.