Bez zvláštních znamení (2020)

Výborná dráma o pomeroch vládnucich v Mexiku, kde sa denne strácajú ľudia a nachádzajú mŕtvoly. Taký je aj osud niekoľkých chlapcov, ktorí sa na vlastnú päsť hľadať lepšie miesto pre život. Hlavnou hrdinkou je však matka Jesúsa, ktorá sa podobne ako iné matky snaží nájsť nezvestného syna a podstúpi neľahkú cestu aby ho našla. Herci nie sú žiadne hollywoodske hviezdy, ale keď im produkcia vytvorí priestor, pôsobia celkom presvedčivo. Produkcia je síce zo začiatku tak trochu sterilná, ponúka naturálny dej bez veľkej práce s atmosférou. Postupne však, ako sa príbeh blíži k odhaleniu, atmosféra hustne a vďaka sprostredkovaniu jediného svedka Jesúsovho zmiznutia nadobúda tak trochu mystický rozmer. Nečakajte však šťastný koniec, pretože ten odhalí hrôzu v plnej nahote. 75%

Jemne artový pohľad na problematiku migrácie Mexičanov do USA, s tým spojenú zločinnosť, ktorá ide v ruka v ruke s prevádzačstvom. Životná úroveň, ktorá ich núti odísť je zrkadlom doby a krajiny v ktorej žijú. Vo filme sa prelína niekoľko príbehov, tieto ale vyústia do jedného silného záveru. Tých silných momentov je tam vlastne niekoľko, no problémom je pomalé tempo a hluché miesta, ale tak už to viacmenej pri artovom filme chodí.

Linkovými autobusy jsem v Mexiku procestoval tisíce kilometrů a v rámci těch cest absolvoval řadu kontrol, které na check pointech prováděla armáda, federálové, migra - hledali drogy, migranty, zbraně... To bylo v roce 2008 a na jih od hlavního města, ale už v té době se Los Zetas etablovali kromě drog v dalším velmi výnosném kšeftu - vybírání výpalného od kojotů (převaděčů) a nemilosrdném masakrování těch, za které nikdo nezaplatil. Od té doby se v totálně zkorumpovaném systému situace jen zhoršuje, čím blíže k severní hranici, tím je horší. Zájemcům o tuto problematiku vřele doporučuji knihu salvadorského novináře Óscara Martíneze "Bestie - Na migrantech nesejde".

Mexiko je jedna z těch zemí, kde bych se opravdu nechtěl narodit. Útěků ze země je celá řada a americké úřady s tím marně bojují. Neví si rady, administrativy přibývá, pro imigranty není práce a pokud už, tak se jich ujímají novodobí otrokáři. To v lepším případě. V horším skončí v hrobě a nenajde se nikdo, kdo by jej identifikoval. I to jsou atributy, které popisuje režisérka Fernanda Valadez ve svém debutu. Bezútěšnost, prázdnota a šílená tíseň ze snímku stříká prakticky na všechny strany. Cítí se tak jak ten, který míří na druhou stranu hranic a sám přesně neví, co s ním bude, tak i matka hledající syna a neví kde. Máme možnost vidět, jak se obyčejní lidé bojí mluvit, gangy přebírají moc a policie je bezradná. A dokud tuto situace nebude chtít samo Mexiko řešit, pak USA mohou postavit třeba ocelový plot napříč celou zemí, ale nic to platné nebude.

Bez zvláštních zmanení je nadmíru syrové drama o drsném životě v Mexiku, které je nám svým prostředím, ale i mentalitou velice vzdálené, takže si člověk jen stěží dokáže představit, jak moc jsou tamní životní podmínky náročné a nebezpečné. Matčino neutuchající odhodlání najít svého nezvěstného syna opravdu zaslouží obdiv a Mercedes Hernández se své role zhostila velmi přesvědčivým způsobem. Sekvence z každodenního života byly místy účelně prokládány magickými výjevy a představami, které ještě více umocňovaly nepříznivou atmosféru filmu. Za nejsilnější scény považuji rozhovor matek na začátku filmu a závěrečné rozuzlení, které mě rozhodně nenechalo chladným.