Běž, chlapče, běž (2013)

Příběhy z doby války, zvláště ty o dětech a jejich osudech, mě asi nepřestanou překvapovat. Často si hlavně pomyslím, jak dneska rodiče často utírají svým dětem nos pomalu ještě na střední a tyhle děcka musela nějak přežít sama. A ještě měla  v zádech nacisty a jen málo kdo byl ochotný jim pomoct. Srulik rozhodně neměl na růžích ustláno. Snad všechno zlé, co ho mohlo potkat, to ho potkalo. Ale vždycky se s tím nějak popral a šel dál. Zkrátka silný film o přežití a putování, který nám má připomínat, co se tehdy dělo.

Nič ma nezdvihlo z kresla, nič ma neokúzlilo, z ničoho som nemal pocit hnusu, ako pri SCHINDLEROVOM ZOZNAME, či PIANISTOVI. Táto rádoby skľúčujúca vízia holokaustu a židovského problému, je skôr akousi disneyovskou, mládeži prístupnou verziou vtedajších udalostí. Až mi to príde, ako Twainove príbehy o Tomovi Sawyerovi.

Nějak už mi lezou krkem jako že skutečné příběhy dětí za druhé světové války (divné, že děti za 1. světové nikdo netočí), v poslední době se s těmito filmy roztrhl pytel, od Pyžama po Ptáče přes nespočet dalších. V 60. letech, když to točil třeba Kachyňa nebo Tarkovský, tak to snad ještě působilo originálně, ale dnes je továrna na kapesníčky. Můžete si být jisti, že děcka prožijí ve filmu všechna možná ponížení, někdy i včetně sexuálních, ale uvnitř jsou to stále čisté duše, a tak jen divák útrpně sleduje s tím kapesníčkem v ruce scénu za scénou, brečí dojetím, je mu těch dětiček líto, protože na dětičky padá sníh, chvějí se zimou, ani ten kabát jim nedovolí majitelé ukrást... Vím, že to může znít cynicky, jenže co říct k filmům, které jsou samy podobně cynické a jen tlačí a tlačí na pilu?

Hola kost, Teda Holokaust /nerobim si z toho srandu, len nie som komp tak mi vypadol spravny nazov a klasicky/holokaust nespochybnujem/ sa povezie s Nemcami este pekne dlho, mozno aj 1 000 dalsich rokov. kazdopadne malokedy sa stane, ze kvalitna tema znamena kvalitny film, tu je tomu tak, reziser Danquart sa teda predviedol. Prekvapili pozitivne hlavne vykony detskych hercov  : 95 %

Na tenhle film jsem se chystal už několik let. Naposledy jsem si ho chtěl pustit předtím než jsem šel do kina na film Nabarvené ptáče. Jenže na to o5 nebyl čas. Včera běžel v TV a já si řekl teď nebo nikdy. Pokud bych měl srovnávat tenhle film a Nabarvené ptáče (oba filmy mají podobnej příběh) tak na mě jednoznačně víc zapůsobilo Marhoulovo Nabarvené ptáče. Podle zdejšího hodnocení je vidět, že divácky přijatelnější je ale tenhle film.