Běsnící měsíc (1971)

Bruce:„Nenávidím toho prekliateho Geofferyho, lebo ťa pobozkal skôr ako ja.“Jill:„Vtedy som ťa ešte nepoznala...“Bruce:„To je fajn, lebo by si sa na mňa ani dvakrát nepozrela. Ako mrzák som oveľa sympatickejší.Vyzeralo to ako dráma s romantickým podtónom. Nakoniec to bola viac dráma. Mladý chalan, futbalista, mierne drzý a užívajúci si život plnými priehrštiami, zostane na vozíku. Ako žiť život ďalej? Prerod je nevyhnutný. Hnev a cynizmus sú logické v prvom štádiu. Prístup zdravých ľudí v jeho okolí je bolestivým, avšak bežným zážitkom postihnutých ľudí. V momente, keď svitne nádej a rozjasní sa Bruceov svet, začína vnímať spolupacientov ako ľudí, individuality so svojimi nedostatkami, ale aj pochopením. Bruce sa začne rozvíjať, píše poviedky. Spoločnosť Jill mu v tom veľmi pomáha. Kým... Život, niekedy jednou ranou nekončí. Vyzdvihujem herectvo nielen oboch hlavných postáv, ale aj vo vedľajších úlohách sa podarilo vykresliť ich charakter.

Láska sa dá nájsť aj v ústave pre mrzákov. McDowell sa viac hodil na rolu rebela, než na milovníka, ale príbeh ako zo života a relatívne civilné herecké výkony s jemným humorom to dokázali dvihnúť na spokojnostný level. Nepopieram, že výraznú rolu v tom hral aj smutný záver. Ale to je tiež o živote. Škoda, že spracovanie pripomínalo skôr málo výpravnú inscenáciu. Našťastie, na posolstve filmu to žiadny negatívny vplyv nemalo.

"Tell me, if you buy him, if you buy your God, do you get a money-back guarantee?"Romantická dráma s pomerne originálnym príbehom lásky. Miestami (najmä v počiatočnej fáze) to má dosť silný humorný nádych (kvôli množstvu vtipných dialógov), takže by film mohol byť kľudne považovaný aj za komédiu, nebyť tej smutnej témy. Bruce (výborný Malcolm McDowell) je taká typická anglánska arogantná držka, čo má pocit, že sa celý svet točí iba okolo nej. To sa ale zásadne zmení, keď Bruceovi uštedrí osud krutú ranu a hrebienok mu výrazne spľasne. Našťastie ale nestratí svoj sarkazmus, pretože dialógy s ním sú práve tou najsilnejšou stránkou celého filmu. A keď sa k nemu ešte pridá hláškujúca Jill (Nanette Newman), jeho spriaznená duša, o zábavu je postarané. Veľmi sa mi páčilo podanie konfliktu tejto rebelskej dvojice so strojenými svätuškármi, ktorí by najradšej tú ich prirodzenú túžbu prežívať život naplno zadupali do zeme."What did he say?" "Streep poker, dear." "Oh, well, I expect that's very nice too."

Naprosto nestáhnutelný film, sháněl jsem ho snad 3 dny. A výsledek? Drama o vozíčkářích mě napřed moc nechytalo. Je to takové studené jako většina britských filmů. Mladý frajírek skončí na vozíku bez možnosti léčby, proč se tak stalo se nedovíme. Rodina se na něj vykašle, v ústavu pod maskou laskavé péče bují náboženské puritánství. McDowell je sice fantastický, ale jeho hrdina není moc sympaťák ani před nehodou, natož po ní. No pak přijde nečekaná láska, plná nečekané radosti, obyčejných i neobyčejných problémů, film mě naprosto zaháčkoval... SPOILER aby mě na konci zdrtil smrtí jeho přítelkyně. Do prdele s takovýma filmama! Mám pocit, že na přelomu 60-70. let končí blbě snad každý druhý film, já se u filmů chci odreagovat od mizernýho života a ne se po nich cítit ještě mizerněji. Ten film si to nezaslouží, ale 3* za ten zbytečně špatný konec.

Když se tak dívám na zdejší počet hodnotících, mohl bych tento bravurní snímek pomalu označit za neprávem zapomenutý v koutě. Pokud stejně jako já obdivujete prvotřídní herectví Malcolma McDowella, zde si ho užijte minimálně ve stejné míře jako ve světoznámém Mechanickém pomeranči, i když se jedná o dva úplně jiné filmy. Nejdřív je tu klasický Malcolm s nosánkem mírně nahoru a o chvíli později je tu další Malcolm trpící jako zvíře se snahou se vyrovnat s nečekaným handicapem. Stačí mu ale jediná spřízněná duše, aby opět nabral sílu a ukázal zkostnatělému prostředí, jak si naplno užívat života. Když je člověk na všechno sám, přeje si, aby v tom byl někdo s ním. Když nakonec někoho ztratí, je to o hodně silné vůli, aby mohl pokračovat dál...