Báječný bál (1973)

Báječný bál je na můj vkus příliš černobílý, ale vzhledem k tomu, že jsem v roce 1973 nepatřil mezi těch deset vyvolených, kteří vlastnili barevnou televizi, tak je to vlastně jedno. Co není jedno, je to, že pozitivní nálada Plavců mne vždy oslovovala a mezipísničkové scénky Luďka Nekudy se vesměs také povedly. Takže jsem s ostřílenou pětkou Hájek - Veisser - Dufek - Řihošek - Vančura projel přes Vysočinu cestou na Tábor a že jsem se přitom stavil v Kingston Townu mi vůbec nevadilo.(17.08.2015)

Takovou pěknou pohodu nedokázal svým pitvořením a dřepokyvy zkazit ani Vančura, a že dělal, co mohl. Pokazil jen závěrečnou minipoému, jeho slunce zlaté bych nakopala pod záda a vyhnala hodně daleko. Hlavně, že musí neustále pomlouvat Luďka Nekudu, pitvořil obecný. Ale nebudu se kvůli jednomu primitivovi rozčilovat a kazit si zážitek. Nedaří se mi zjistit, kdy se pořad natáčel. Luděk Nekuda na začátku chválí diváky, že nevypnuli televizi, ale už v květnu 73 začaly fungovat stálé dva programy, takže možná mohli diváci přepnout.(06.12.2013)

S Rangers/Plavci mám potíž. Moc rád poslouchám jejich písně, ale nerad se na ně dívám... S výjimkou Milana Dufka totiž stále zarputile odmítám věřit tomu, že hlasy, jež slyším, opravdu patří lidem, kteří na obrazovce právě otevírají ústa (asi nejhorší to je v případě Antonína Hájka). Báječný bál nicméně pochází z doby, kdy se skupinou coby konferenciér jezdil Luděk Nekuda, a protože k němu napsal i scénář, je to (když pominu veršovanou hrůzu před poslední písní) často vážně sranda. Zbylí pánové samozřejmě zpívají a hrají přesně tak, jak čekáte, dojde na velkou část v té době aktuální povedené desky Plavci IV... Ale ten pohled na bandu neustále podivně trdlujících a často velice nebezpečně se usmívajících indviduí, mi dobře nedělá. Navíc v kombinaci s playbackem.http://www.youtube.com/watch?v=7itENs91kpA(02.12.2013)