Až zařve lev (2022)

Výborný dokument natočený ako fiktívny rozhovor kráľa Přemysla Otakara II. a mnícha Odorika, naplnený sugestívnymi zábermi a obrazmi, decentne podfarbený hudbou. Dokumentárne vstupy narušujú skvelé dialógy len minimálne, takže si film udržuje výbornú melancholickú atmosféru. Dialógom nechýba dramatický oblúk a vďaka nim sa dozvieme nie len mnoho zo života Přemysla Otakara II. ale aj Odorika.

Podle čsfd jde o film "Dokumentární / Dobrodružný / Životopisný / Historický". Budiž. Atributy důležité nejsou. Důležitým pojmem je "film". Sám bych ale tento produkt spíše označil za "rozhlasovou hru" doplněnou (dle současné módy) motivačními obrázky přírody (stimujující i rozptylující) nebo "prezentaci" v programu Microsoft Excel. Fabulační práci na tvorbě nové či renovované přemyslovské legendy byla věnována značná pozornost, režijní práce přišla hodně zkrátka. Televizní promítání filmu jako hlavní večerní pořad v Den české státnosti sice chápu, byť s "železem a zlatem" máme už málo co společného (film to ovšem posunuje na jinou úroveň, kter ámu nesvědčí). Zkrátka, "až zařve lev" dejte mi vědět, i kdyby to "zařvání" mělo mít i jiný (eufemistický) význam, "zhebnout, pojít, umřít", což se i lvům občas stává.

Děkuji Janu Eliáši Svatošovi, že přibližuje českým divákům mého oblíbeného františkánského cestovatele a misionáře Odorika z Pordenone. Napůl Čech a napůl Furlánec, je u nás málo známý. Dílo „Až zařve lev“ se obtížně zařazuje, těžko říct, není to film, dokument, rozhlasová hra, literární dramatizace, historická úvaha, oslavná óda na dvě významné osobnosti nejen českých dějin, ani dokument snažící se zaplnit prázdné místo v historickém povědomí běžných lidí. Ze všeho si to bere trošku a formuje do jakési fluidně měkké plynoucí neuchopitelné a nepojmenovatelné formy, ze které občas vykřiknou, jako ten lev, klasicky natočené pasáže rozhovorů odborníků a jedna scéna z televizního zpravodajství, kdy jsem se úplně lekl. Film jsem sledoval v archívu České televize a v tu chvíli si myslel, že mi vyskočila reklama. Chtěl jsem ztlumit zvuk, než mi došlo, že je to součást filmu. Osobně bych dal přednost zpracování jen formou rozhlasové hry jako fiktivní rozhovor Odorika a krále Přemysla Otakara II., který vlastně tvoří největší část tohoto díla. Jakoby na pozadí rozhovoru běží záběry hraných pasáží a pohledů na místa, o kterých se mluví. Oceňuji práci, kterou si s nimi dali, ale mě připadali nedůležité a dokonce odváděli pozornost od myšlenek v mluveném komentáři. Přiznám se, že díky tomu jsem si to pustil v ateliéru při práci a začal při poslouchání pracovat na kostře k modelu sochy medvěda, kterou mám jako zakázku. Občas jsem koukl na obrazovku a ujistil se, že opravdu není důležité sledovat co se tam děje. Od práce mě odtrhli jen různí odborníci v dokumentárních pasážích, zvedl jsem oči, abych viděl kdo to je a o čem mluví. Jak je možné, že jsem dal čtyři hvězdy, když tak kritizuji? Oceňuji, neklasičnost televizního dokumentu snažící se uchopit věci jinak. Oceňuji práci z hledáním fakt a mýtů o obou protagonistech, kterou je vidět za rozhovory. A nakonec oceňuji snahu přiblížit Čechům Odorika Čecha.

Velmi neobvykle vyprávěný film o vládě Přemysla Otakara II. a zážitcích cestovatele Odorika, pro Čechy asi totálně neznámého. Přemysl se snaží vysvětlit své skutky, přičemž mnich ho konfrontuje i s nepříjemnými důsledky, které ale vladař vidět a slyšet nechce. Dialog je sem tam přerušen zásahem historiků či odborníků. Škoda jen, že vzájemný hovor dvou historických postav není podpořen historickými hranými scénami, což je pro současné dokumenty velmi časté a moderní. Sem tam vidíme černobílé záběry pro dokreslení, jinak ale putujeme po mnohých místech, která s oběma souvisí. Zajímavý je i přesah do dnešní doby, který má asi žánr a dobu zpopularizovat mladým lidem, ale mě to úplně neštymuje k době a osobnostem, o nichž mluvíme.

Zaujímavý, iný formát. Ale v podstate by to šlo aj bez obrázkov, vyšlo by to narovnako. Má to svoju atmosféru skrze hlasy a to pomalé rozprávanie v splynutí s hudbou. No aj tak mi to nedávalo niečo extra. Boli to však časy, keď sa lev ešte len chystal řvát. A dnes platí"Ze lva se stal pejsek na řetězu, slintá, čeká na odměnu od vítězů.…"