Archimedov zákon (1964)

Na rozdíl od podobného Případ Barnabáš Kos dobrá komedie. Proměna úředníčka na vedoucího uvěřitelná. Výborný Mistrík i ostatní. Sovák ani jiní čeští herci nepředabovaní. Půvabná jak dcera riaditela tak i její kamarádka. Pěkná hudba. Hlášky: „Moj otec bol ateista.“ „Výborně.“ // „Díky nám pumpuje celý globus.“ 20:42 – nějaký typ skryté ruky;

Vadí mi keď sa českí herci objavia v slovenskom filme, v ktorom sa hovorí iba po slovensky a celé to pokazia s počeštenou slovenčinou a slovenskí tvorcovia na to nedajú pozor, ajajáj. To je amaterizmus. Satira na protekčný rast v kariére je podaná s minimom kumštu a hlavne v závere sa už ide cez čiaru, či jemne povedané nasilu. Ivan Mistrík je vhodná postava do roly nesebavedomého dobráka, ktorému sa naskytne príležitosť a on sa akosi aj po španielsky naučí. Ináč klasicky poteší ešte Dibarborov prístup, českí herci, až na Sováka, poslabšie tentokrát.

Hlavním záporem tohoto satirického pokusu je jeho tichost. Tuto kvalitu zpravidla ve filmech oceňuji, ale v satiře je zcela nefunkční, protože se zde proměňuje v krotkost. Tichem se začíná, šepotem, snem, a končí se mdlou, předvídanou pointou – poté, co jsme byli provedeni mátožně snímaným lidovědemokratickým universem. Celý děj nasákl nesmělostí hlavní postavy: tam, kde by se více hodila prudká grimasa, zachvěl se slabě její stín, i výkřiky zněly přidušeně a smálo se jen šeptem; ba i Menšíkův zpěv byl jen svou vlastní ozvěnou. Nevýraznost postihla nejen výraz, ale i děj, a dokonce i herectví mistrů, z nichž ti čeští (Sovák, Zázvorková, Filipovský, Menšík) hráli své role slovensky (i to mělo patrně svůj podíl). Přesto se na několika místech ta šeď několikrát protrhla a uskutečněný gag či jen hříčka celek projasnily.

Jedinou výhodou budiž fakt, že nechali české herce mluvit slovensky a nepředabovali je.

Skvělý film se skvělými herci. Já jsem se alespoň bavil. Občas mi sice něco uniklo, ale klidně na to mrknu po třetí. 
 
*** APŮL