Archanděl Gabriel a paní Husa (1964)

Takový poetický sarkasmus nezvládne každý - jak shlédnout, tak i natočit. Ochotnému napoví, neochotného od filmové zpovědi požene pryč. ;-) Kvality v autorském zpracování renesanční satiry, nejen o falešné morálce té doby a pokrytectví určitých zákoutí církve i společnosti, ocení asi jen odvážní. Je to animátorský koncert, který dokáže pikantnost předlohy vystihnout i beze slov a oživit o šibalský sarkasmus. Charakteristický vizuál, zvuk a loutky k Trnkovu týmu zkrátka patří, i když jsou děsivě zvláštní. Na tyto filmové hrátky je potřeba soustředění, představivost a trochu znát předlohu, což může být pro někoho větší doušek vína, než snese; v podstatě je to jediným mínusem, který ale nejspíš mnohé diváky odradí. I když na mě všechna Trnkova díla pořád působí děsivým dojmem (i to, co bylo určeno pro děti), patřím k výtvarným obdivovatelům. A ne proto, že by to měla být povinnost z národního hlediska. ;-)

Archanděl Gabriel a paní Husaje loutkovým anekdotickým uličnictvím dle jedné ze sta peprně satirických povídekDekameronuGiovanni Boccaccia. Jiří Trnka naložil energii do mumraje loutek, jež místy proložil kresbou, do svého osobitého výtvarného výrazu postav i prostředí, do sarkastické poťouchlosti, do kradmé sexuality lidské podstaty a do prostopášnosti a vytrestání. Naivní pýcha je zneužita základním lidským pudem a autorita moci podléhá svodům vlastních slabostí. Trnka je v anekdotě rozverně hravý a nápaditě kousavý do nejmenších podrobností. Toť zářivě zábavný sarkasmus!

Trnkův krátký snímek se mi líbí z hlediska experimentálního, kdy si hraje s klasickou loutkovou animací, ale také statickou ilustrací, respektive obecně vůbec výtvarným uměním. Technicky je to jednoznačně dílo zajímavé, a to i díky téměř němému provedení. Animace sama o sobě mi místy přijde trochu moc kostnatá, kostrbatá, sekaná. Prolínání různých stylů mi moc nesedne, ale tak to je o vkusu. Nebudu ale jediný. Jak říkám, tohle je hodně osobité a místy hodně podivné. Dějově těžko prokouknutelné.

Pokud si film vystačí beze slov a sděluje své myšlenky a emoce obrazem, je to vždycky plus a známka tvůrčí invence a dobrého řemesla, ale v případě Trnky jde o víc a nevystačíme si s konstatováním, že se mohl opřít o světoznámou a silnou knižní předlohu. Trnka totiž dekameronovskou povídku zpracoval k obrazu svému a vzniklo tak originální a osobité satirické dílko na falešnou morálku oné doby, pokrytectví a monopol na vzdělanost církve. Trnka sice do církve silně tepe, ale nemá to nic společného s tehdejší oficiální komunistickou doktrínou. Jeho film je výtvarně vyšperkovaný a opravdu se jedná o svým způsobem vrchol jeho tvorby, nicméně zádrhel je v tom, že je to dílko vyžadující soustředěnou pozornost, místy až abstraktní ve výtvarném sdělení a ocení ho spíš menšina fajnšmekrů než nejširší divácká obec. Osobně nejvíc oceňuju jízlivý sarkasmus a smysl pro detail, kde jediný záběr stačí charakterizovat postavu a chytrému naznačí, co se odehrávalo v zákulisí. Celkový dojem: 95 %.

Nu, pravda, >náš český anděl< Trnka už v oněch dobách trošku (pomalu!) klesal k zenitu, ale pořád je tu ta okouzlující křehká poetika co nepotřebuje slov, byť jde o pikantní Boccacciovské téma... ;-} . . . Čtyři a půl hvězdy tedy za tu renesančně rozkošnou >anekdotnost< , zaokrouhleno pak v dobrém rozmaru i za tu vše vtipně dokreslující laškovnou hudbu nahoru. - - - - - (Poprvé viděno 15.7.2011 na >husím prostoru< v rámci cyklu M.Č.A.F., hodnocení 74., komentář zde jako třetí - 15.7.2011)