Andělská zátoka (1963)

Úchvatná Jeanne Moreau (v té blonďaté paruce, dokonalých kostýmech a zapalujíc si jednu za druhou, ji nejde nemilovat) ve filmu, který je v něčem zprávou o své době a v něčem zůstal stále aktuální - hazard je velké téma i po 55 letech od jeho natočení. Děj si vystačí s minimem postav a odehrává se v krátkém časovém úseku (přesně, jak to mám rád); akcent je zde položen na hráčskou vášeň Jackie, jejíž závislost jí dávno zruinovala život, aniž by si toho stihla všimnout (nebo je možná už tak rezignovaná, což nakonec vyjde nastejno), a je děsivé sledovat, jak do toho stahuje i chudáka Jeana, který se do ní zamiloval a nevidí, že jejich věkově (Jeanne Moreau byla o 12 let starší) i jinak asymetrický vztah nemá budoucnost. Scéna, v níž Jackie sděluje zdrcenému Jeanovi, že jeho lásku nedokáže opětovat, protože ruleta je pro ni vším, a s ním zůstává jen proto, že jí přináší štěstí ve hře, je pravděpodobně vrcholem celého filmu (u něhož si člověk nemůže nevzpomenout na snímek Leaving Las Vegas, v němž byl pro změnu hlavní překážkou vztahu alkohol). Vlastně je to tedy dost smutný film, byť nijak nemoralizuje a ponechává prostor, aby si člověk udělal názor sám, podobně jako Jeanův otec svého syna také nezavrhnul nevratně, a rád by ho viděl zpět u sebe (velmi dojemný moment). Relativně otevřený konec pak ponechává opět prostor divákovi, aby si domyslel, jak takový příběh asi může dál pokračovat. Za mě velký divácký zážitek z filmu, který je u nás - soudě dle minimálního počtu zdejších hodnocení - prakticky zcela neznámý; o to víc mě těší, že jsem ho mohl vidět (v restaurované verzi z r. 2012 s anglickými titulky). UPDATE 24.10.2019 - Film mě strašně bavil i na podruhé, ta kombinace černobílé kamery, krásných lokací, emotivní ústřední melodie, nádherné Jeanne Moreau a ducha starých dobrých šedesátek, mi opět strašně sedla, a hodně mě to do sebe vtáhlo, a dost jsem se s Jeanem identifikoval a cítil se jako on, a vůbec mi to připomnělo hodně osobních momentů z mého života, až mě to u tak starého filmu mírně překvapilo. Trochu mě mrzí, že téma hazardu zde takřka zcela zastínilo tu romanci, které bych tam chtěl mít víc, ale to už bych z toho dělal jiný film. Původně jsem vlastně i chtěl, aby to mělo jiný závěr, ale nově si myslím, že ten konec je velmi organický spjat s předchozím děním, a jiné rozuzlení by se tam asi nehodilo. Btw. všechny plakáty filmu mi přijdou dost hrozné, a dokázaly by mě od toho odradit, což mi jen potvrzuje, že člověk by se plakátem vůbec neměl řídit.(25.06.2018)

Studie gamblerství. Celé to bylo pro mě mimořádně vysilující vlnění zisků a ztrát - v tomhle jsem nikdy nejel, protože jsem přizdisráč. Vlastně je obdivuhodné, že se to Demymu podařilo vystavět z tak mála zápletek - výhra / prohra / výhra / prohra. Co je nepřesvědčivé je snaha stylizovat Moreau do divy – je tak ošoupaná, má tak málo vlasů + nehezkou lebku, kruhy pod kruhy pod očima – je skvělá herečka, ale mnohem víc jí seděly role inteligentních šeredek – Deník komorné, Noc… Tam se rozzářila do křehkosti… Tady je asi nejpěknější v momentech utrpení anebo když ji gambleřinou svítí oči. Celý étos filmu je pochybný – Demy nebyl moralista ani filosof. Na druhé straně právě pro tyhle vlastnosti občas i v tomhle kousku probleskne krásná chuť svobody – naivita šedesátek – člověk, který není determinován ničím jiným, než únavou anebo štěstím. Myslím, že to je čemu se říká svoboda, ba krása. *** a ½.(03.11.2012)