Aki Kaurismäki (2001)

*Aki Kaurismäki - Muž, který se drží vzpomínek na starý svět *Dokument o osobnosti, natočený jinak. Aki prezentuje svou povahu bručouna s typickým výrazem neproniknutelnosti. Působí dojmem chodící výhružky. // Sedí a píše v obýváku scénář na elektrickém psacím stroji; pak si ho přečte, zamračí se, prudkým pohybem vyndá papír, zmačká ho do kuličky, hodí na podlahu. Reportérka se ho ptá: Je tohle scénář k vašemu dalšímu filmu? Odpovídá: Ano, měl být, ale musím ho přepsat. Nevím kdy, když vcházíš a vyptáváš se bez ohlášení. Rušíš mně. // Kouří, jak fabrický komín, v očích má výčitku. Mluví o sobě jako o impulzivním člověku. Utahuje si. Říká, že už samotný nápad/představu nosí v hlavě barevně, nebo černobíle. Sbírá harampádí - třeba staré klobouky. Celou svou tvorbu označil za veteš (!) a chtěl by natočit jeden slušný film. Sedí na zápraží se svými třemi psy a všichni se dívají jedním směrem; jsou si podobní, i ve výrazu. Nesnáší vřelé lidi - vždy se po setkání s nimi uchyluje do místností s haraburdím. Jeho ženaPaula Oinonen, profesionální malířka, dělala několik plakátů pro jeho filmy, třebaHamlet podniká, Juha, Bohémský život.// Přestal ve mně vzbuzovat strach teprve v devatenácté minutě, kdy se vyjádřil k tématuOdmítnutí člověka Zemřít,a sice ve filosofické rovině ...(14.06.2025)

Kaurismäki se tu ukazuje jako škarohlíd a někdy lze jen těžko rozeznat, kdy mluví vážně a kdy si ze svého protějšku dělá blázny. Nedovedu dobře posoudit, zda se jedná o záměrnou stylizaci, ale spíš se zdá, že tento režisér, který je sám sobě zároveň producentem i střihačem a dle svých slov tvoří ne z nadšení, ale proto, že z niterných pohnutek musí, je předobrazem vlastností svých filmů. Je komplikovaný, mlčenlivý, občas hůře stravitelný, v ruce neustále třímá cigaretu a přes jeho nevyzpytatelný výraz trpící nedostatkem úsměvu vás k němu cosi stále přitahuje.(16.08.2010)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2000.(04.02.2016)