Agrese (1975)

Rok poPřání smrtivyrukovali žabožrouti s thrillerem, který má podobnou výchozí situaci - městskému středovrstvému hrdinovi trojice gaunerů beztrestně zabije a znásilní manželku a dceru. V lecčems je to ale posunuté jinam.Přání smrtibyl vigilantský film o osamělém vigilantovi čistícím ulice velkoměsta od nebezpečných živlů, zatímcoAgreseje revenge flick o pomstě dvojice hrdinů konkrétním pachatelům, přičemž hřištěm není velkoměsto, ale dálnice. A revenge žánr to uchopuje poněkud netradičně - určitě nečekejte nějakou akční nebo krvavou vybíjenou. To ale není vůbec špatně. A nutně špatně není ani zvláštní až excentrické chování ústřední dvojice hrdinů, kteří se moc nechovají jako zdrcení žalem ze ztráty blízkých. Aspoň já nebyl na truchlící postavy zvědavý a kočkování sympaťáka Trintignanta s velmi sexy Deneuve mě bavilo. Ve výsledku zručně natočený, skvěle obsazený, celkem odsýpající - byť ne kdovíjak napínavý - a lehce sleazy thriller s výborným sedmdesátkovo-francouzským feelingem. Vzdáleně mi to připomněloFreeway(1988) s Darlanne Fluegel. Oba filmy byly mimochodem natočeny podle knižních předloh -AgresepodleThe Shrewsdale Exit(1972) od kanadského spisovatele Johna Buella, který napsal i knižní předlohu kThe Pyx(1973) s Karen Black.

Takhke to dopadá když se veskrze průměrného, leč ne úplně špatného scénáře chopí naprosto podprůměrný režisér. Z drsného revenge thrilleru se tedy chvílemi stává parodie s množstvím "wtf" momentů. Za všechny třeba automobilová honička s hudbou ve stylu filmů s dvojicí Spencer/Hill, nebo když zdrcený hlavní hrdina po smrti manželky a dcery obratem dá dolů svou švagrovou. Chudák můj oblíbený Jean Louis Trintignant ten se snaží seč může, ale film zachránit nedokáže. Velká škoda potenciál byl velký ale ve výsledku je to jako když Přání smrti říznete Bláznivou střelou.

Přání smíchu. Paulovi nejbližší jsou sice zavražděni, ale ho to tankuje asi tak, jako by mu někdo na jeho kombíku Volvo promáčkl blatník. Trintignantův podivný projev, střelená švagrová Deneuve, pár vteřinový štěk ucha Daniela Auteuila a při honičce hudba ve stylu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí (takže vlastně agrese). Pirès to sice od úvodního konfliktu kočíroval „no reason“ směrem, ale bylo to jakýmsi zvráceným způsobem zábavné..

Jsem rád, že díky ČT2 jsem mohl tento filmeček vidět v českém dabingu, protože francouzsky neumím skoro nic a docela jsem se na toto kriminální drama i těšil. Jenže po jeho skončení musím říct, že má očekávání byla tedy mnohem větší. Po velmi slibném rozjezdu totiž přichází na řadu dost velký útlum vyvrcholený hodně přehnaným finále. Pořádná pomsta se nekoná, chvílemi mi to spíš připomínalo nechtěnou komedii a ústřední dvojice mi sem tam lezla i na nervy. Průměrný kousek, který měl každopádně na víc…50%

Film, ktorý sa svoje posolstvo snaží vtĺcť divákovi do hlavy snáď v každej scéne. Každý človek je agresívny, v súčasnosti dominuje násilie a sex. A presne o to tu ide, na každého dôjde, každý dostane tú svoju chvíľku, kedy sa prejaví ako násilník. Bohužiaľ to postavám nedodáva na ambivalentnosti, ale skôr na vykalkulovanosti prezentácie dôležitej témy. Menej by bolo určite v tomto prípade viac.