Aftersun (2022)

Ze začátku to vypadalo jako prožívání hezkého času se svým blízkým, s delším pozorováním si však začínáte uvědomovat že je něco v nepořádku, uvědomujeme si bolest otce, snažící se udělat své dceři hezké vzpomínky, avšak Pod pokličkou se schovává zničený muž, který si prochází depresí. Film sice dost pozvolný, ale v poslední části zdrcující tak moc, že jsem nikdy u filmu nebrečel více

Toto nie je vlastne ani tak o príbehu, ale skôr o pocite. Vo mne po dopozeraní zostalo len nepríjemné prázdno, slzy na krajíčku a rozstrasené ruky... Fakt som nečakal, že to bude až takto silné a hlboké 😓... Krásny, dojímavý a citlivý film, ani neviem slovami vyjadriť, ako sa teraz vlastne cítim... Naozaj silný zážitok. _____________"🎵 Can’t we give ourselves one more chance? Why can’t we give love that one more chance? Why can’t we give love, give love, give love, give looove?🎵"

Aftersun je intimní film o vzpomínkách, které se zpětně mění v něco bolestnějšího, než jak se zdály v daném okamžiku. Charlotte Wells vypráví o dovolené mezi otcem a dcerou příběh o lásce, melancholii a emocích, které si člověk často uvědomí až s odstupem let. Film spoléhá na atmosféru a nostalgii, než na dialogy či jasnou strukturu děje. Paul Mescal je v roli otce křehký a lidský. Aftersun dokáže být určutě hluboce dojemný, ale nevím proč, na mě zde ty emoce nefungovaly. Zároveň ale vyžaduje trpělivost a citlivost diváka, ne každému sedne to pomalejší tempo. Film je dobře zpracovaný, ale zase bych neřekl, že je to něco wow. Mé hodnocení je 7.5/10

Já to řeknu na rovinu a přiznám se, že mě ten film nudil. Ze začátku. Jakmile se divák přenese přes velkolepá očekávání a konečně se vžije do atmosféry filmu, jeho stylu a storytellingu, absolutně se zamilujete (možná:D). Jde holt o to, že film ve skutečnosti přesně ví, co dělá a pomalejší tempo bez větších akcí či hlasitých impulsů postupně jen prohlubuje základní téma samoty, ztráty sebesama a snahu o začlenění do společnosti (/sociální úzkost) či jen sblížení se s jinou osobou... je tam toho ve skutečnosti mnohem víc, než se na první pohled zdá a já se nestačím divit (sry, jsem sám trochu ztracenej, po skončení filmu jsem chvilku jen tak v klidu seděl na místě a přemýšlel - a ty informace navíc jsem si musel nechat sdělit od kámošky, mimochodem díky, že jsi mě z toho trochu vrátila do reality). Jeho přístupnost je tím dost pofidérním tématem skoro určitě vhodným k diskuzi, ale to nic nemění na tom, jak kvalitní film to je. Nevím, co k tomu říct, je to až moc komplexní. A fakt na to musí být nálada - stejně jako na napsání recenze, což jsem asi teď úplně neodhadl. Slibuji opravu:D

I po letech se mi tenhle film sám od sebe zjeví před očima. Při usínání, při pohledu do slunce, při sledování dcery... A to jsem Aftersun viděl tzv. před jejím letopočtem. Dneska... No nic, jdu tomuhle melancholickému véháeskovému výletu zvednout hodnocení ze čtyř na pět. Sláva všem otcům. || Strach je to slovo.