45 let (2015)

How was it? / Fucking endless.Do života páru Kate a Geoffa, mdlého jako anglické jaro, přinese pošťák dopis oznamující láskám podivné psaní: Tělo Geoffovy dávné přítelkyně Katye, dosud zamrzlé v průzračném alpském ledovci a [na rozdíl od jiných] netknuté časem, díky globálnímu oteplování konečně odtálo a zve k návštěvám. Kate začíná tušit, co se Geoffovi, náhle odtažitějšímu než dříve, honí hlavou: Není mladá a mrtvá lepší než stará a živá?
Hodně se skloňuje výkon specialistky na důchodkyně Charlotte Rampling a její všeříkající zírání na blednoucí svět zpoza vadnoucích víček. Neméně přesvědčivý je Tom Courtenay, beze zbytku naplňující zadání manžela, jehož introvertní odpojenost si lze vykládat jako nastavení charakteru, ale i něco temnějšího. U jejich společných scén, kterých je požehnaně, divák ani nedýchá - tak křehká ta lež společného štěstí je. (Nemluvě o scéně sexuální, která bohatě stačí právě jedna.)
Nejsilnější zbraní filmu je ale dokonale unylé zpracování a chytře vymyšlený a napsaný scénář, kontra-intuitivně postavený nikoliv na "zasaženém" manželovi, nýbrž na perspektivě manželky. Ta dává víc než dost příležitostí zameditovat si s hlavní (manželka) i vedlejší (manžel) postavou nad smyslem života směřujícího od poslední zatáčky do cílové rovinky. Jaké to je čelit myšlence, že jste si zvolili špatnou cestu a setrvali na ní 45 let. A včas vše změnit. A nebo si uvědomit, že vztahy jsou cosi, na čem nelze stavět. Že vůbec není na čem stavět :-)Funny how you forget the things in life that make you happy.

Sice příjemně komorní, ale mimo chytře otevřený závěr bez výraznější scény a taky jsem dlouhou dobu měl pocit, že je scénář uměle vykonstruovaný. Pořádně jsem nevěřil chemii mezi nimi, ani tomu, že by takové odhalení po 45 letech mohlo způsobit takové pochybnosti a určitě by tomu prospělo psychologické ladění. Výstavba jednotlivých scén je sice promyšlená, kompozice záběrů taktéž a i herci umí své role důvěryhodně podat (navzdory tomu, co se mezi nimi děje), ale ať jsem se snažil jakkoli, nemám z toho ve finále nic než chlad a obávám se, že za pár měsíců si na to ani nevzpomenu. Na tohle téma jsou lepší filmy. 3*

V den pětačtyřicátého výročí svatby by Kate v podání výtečnéCharlotte Ramplingmohla být opravdu šťastná, přesto pociťuje velké rozčarování a smutek. Kdo chce vědět proč, může to snadno zjistit při sledování tohoto snímku, který nabízí hutný náhled do mysli ženy zklamané svým celoživotním partnerem. Žádné velké drama se tady sice nekoná, ale i tak stojí za to film vidět. Ocení jej však především milovníci psychologických příběhů vyznačujících se pomalým tempem vyprávění. (65%)

Stejně jako "Lean On Pete" režíroval Andrew Haigh. Manželé žijou idylickej život na anglickým venkově, chystají se na oslavu 45. výročí a pár dní předtím se objeví jedna věc z mužovy minulosti, která napřed působí bezvýznamně, ale postupně se ta prasklina začne rozšiřovat a v hlavě ženy relativizovat, zpochybňovat celý jejich spokojeně prožitý společný život a to, jestli vlastně byla tou pravou a jedinou (přičemž otevřenou otázkou zůstane, jak moc je to v její hlavě a jak moc reálné.) Ta konkrétní věc je hodně symbolická, protože objeví ve sněhu zamrzlou jeho první lásku, která spadla na horách a nikdy jí nenašli. A podobně, jako se po více než 45ti letech objeví její tělo ve stále stejné podobě, tak i její psychologický stín začne ovlivňovat současnost. Vtipný je, že muž díky tomu začne chodit do knihovny a zajímat se o klimatické změny a tání ledovců :-). Hodně subtilní drama, ve kterém je mj. dobře vykreslená křehkost stáří a které je nejvíce intenzivní hlavně díky své tlumenosti a úspornosti. Charlotte Rampling exceluje, poslední scéna byla všeříkající. Nejen tou poslední scénou se společným tancem to může paradoxně připomenout "The Aftersun". Kterej byl podobně silnej ve vykreslování vztahů dvou lidí tak, že na vás plnej impact toho, co bylo pod povrchem, dolehne až na konci, případně v následujících hodinách či dnech.

Tak já nějak nevím, Charlotte Ramplingová je jistě báječná herečka, o tom není pochyb, přesto mě tento příběh o dlouholetém manželství nepřesvědčil.. Ano, hlavní postava trpí a přenáší to na diváka, ovšem to je díky hereckému umu hlavní postavy Kate.. Jakmile se však pozastavím nad tím, proč se cítí tak drtivě zničená, když ji její manžel neopustil, nezradil, nepodváděl, měl ji upřímně rád a chtěl s ní strávit zbytek života, to je opravdu tak málo? Nemůže být druhá životní láska stejně krásná a hluboká jako ta první? Pokud bych si měla vybrat, jestli být první láskou a mrtvá nebo druhou ženou a celoživotní, zvolila bych variantu B...