Hledání (2016)

Lépe to snad ani skončit nemohlo. Jsem úplně dojatý z téhle bouřlivé jízdy plné skutečného života a tvrdých poučení. A Patrick? To už není ten Patrick, jak jsme ho znali na začátku. Dostal tolik životních nakládaček, že si to štěstí skutečně zaslouží. Sedlo mi to fakt neskutečně - genialitou scénáře, vzájemnou chemií všech postav a ohromných hereckých výkonů. To vše v kombinaci s navýsost citlivou režií. Celý seriál včetně této celovečerní závěrečné epizody se může právem řadit k tomu nejlepšímu, co se kdy na americké televizní půdě urodilo.

Andrew Haigh umí. Dokázal to ve Víkendu a poté i v seriálu Hledání. Závěr této série si nechal otevřená zadní vrátka a když se pak objevila zpráva, že se chystá TV film, fandové tohoto seriálu zbystřili. Stejně jako členové "Team Richie" a "Team Kevin." Pro jejich oblíbené dva páry tak byla pořád ještě možnost "how to get together." TV film má stejnou partu, která byla součástí seriálu. Výborný scénář i přirozené herecké výkony jsou jasné:) Looking: The Movie se zpracováním nijak neliší od seriálu, ale už v něm něco chybí, už sám o sobě tolik nedokáže utáhnout. Chápu fandy, proč mají rádi Richieho, stejně jako ty, co ho rádi nemají. Richie je možná hodný kluk a má srdce na správném místě, ale celkově mi jeho postava přišla taková nemastná-neslaná. Russell Tovey je "Sexy British Beast" a Kevin je možná "asshole", ale jeho charakter má parádní dynamiku a také zajímavý vývoj, na rozdíl od Richieho, u něhož mi přišlo, že je stále stejný. A chemie mezi Raúlem Castilo a Jonathanem Groffem mi přišla nevýrazná a spíše kamarádská oproti tomu, jak to jiskřilo a fungovalo mezi ním a Russellem. Celá ta scéna v kavárně mezi ním a Patrickem a hlavně ten závěr, je tak "fucking real", že mě to prostě dostalo. Parádní dialogy v té scéně. Říkala jsem si, "ten mu dává", ale alespoň mu to řekl do ksichtu a myslel to upřímně. A ten happyend v závěru... Like, seriously? Už jsem si jen říkala, "no dobře, ano, jasně, určitě.":) Trochu mi to přišlo jako červená knihovna a měla jsem dojem, že se to sem vůbec nehodilo. Prostě "Team Kevin" all the way!:)

Tak, jak mě seriál nadchnul, tak mě závěrečný film zklamal. Ukončení dějových linek bylo hrozně zkratkovité, tak nějak bez emocí a oproti tomu, na co jsme byli zvyklí, málo uvěřitelné. Na jednu stranu to tvůrcům nejde zas tak moc vyčítat. To, že byl seriál nucen skončit, mu velmi uškodilo a natočit plnohodnotný závěr nebyl nijak lehký úkol. I tak bylo očividné, že se Looking snaží o definitivní tečku a jakýsi pomyslný happyend, což je to poslední, co bych očekával. Ano, stále tu jsou hodnotné a pravdivé myšlenky, scénář se stále přimyká k autenticitě životních situací a na obsazení se stále sympaticky kouká. Problém spíš vidím v tom, že dějově nedošlo ve filmu - a v návaznosti na seriál - k žádnému posunu, což je škoda. Hledání to nevyšlo nyní, tak snad to jinému žánrově podobnému titulu vyjde příště.

V tomhle televizním Ciscu srdíčka zrovna nepookřávají a sluníčko taky moc nesvítí, spíš tu řadí plno lokálních vztahovejch bouřek a je pořád tma, aby mohl naplno propuknout (ne)závaznej noční party život. Radost, slzy a tvrdé životní pravdy v pestré miriádě odlesků z neonů non-stop diskoték budou na HBO chybět, ale rozloučení to bylo sakra že výživný. Moc realističtějších romancí není, pro pohlazení na duši sem rozhodně nechoďte...

Závěr úžasného seriálu Looking z produkce HBO pro mě byl jednoznačným zklamáním. Patrick dokázal akorát utéct od problémů a neshod, které v každém vztahu dříve či později přijdou, a myslel si, jak si tím zázračné srovná život a dospěje. Guess what, sám sobě se utéct nedá a návrat do stejného prostředí to pouze potvrdil, neboť z Patricka opět udělal toho malého vystraseneho klučíka, co se boji rozhodování jako čert kříže a vlastně tak úplně neví, co a koho chce. Rádoby dospělý Patty tak nejdřív svede sotva zletileho hošíka, následně při hledání closure akorát probudí staré emoce v chudáku Kevinovi a v komickem závěru se během pěti minut rozhodne pro náhle single Richieho, o kterém ještě před chvílí říkal, že nemá zájem a že mezi nimi nic není. Chápu, že pocit viny je silný a také Patrickova chronická obava, aby nepromarnil žádnou šanci,ho přiměje, aby ji, resp. ho popadl za pačesy a už nepustil, nicméně z hlediska růstu charakteru tam vidím minimální posun a upřímně Richie je pro mě nejvíc nemastna neslaná postava, která se chová tak trochu neemočně až autisticky a o nějaké chemii nemůže být ani řeč, narozdil od charismatickeho Russella, který kvůli Patrickovi i uronil slzu a jediný ho dokázal tváří v tvář konfrontovat s jeho nedospelosti, což si P raději nechtěl připustit a tak opět utekl, tentokrát do bezpečné ale nikam neposouvajici náruče Richieho. Na tohle jsem fakt musela čekat celý rok?