Na druhé straně kopců (2012)

Velmi zajímavý příběh, který vychází ze skutečných událostí, v roce 2005 v severorumunském Tanacu, kde kněz, matka představená a tři řádové sestry v podstatě umučili třiadvacetiletou jeptišku Irinu Corniciovou. Kněz za to dostal nepodmíněný trest 7 let vězení, matka představená 6 let a řádové sestry 5 let. Je velmi smutné, že se i v moderní době v církvi praktikuji tyto fanatické obřady. Dokud se církev nezmodernizuje a budou v ní stále uplatňovány tyto středověké metody, tak ateismus bude jasná volba.

Budu velice stručný (stejně nemám ani moc co říci, zhlédnuta z mé strany byla jen půlka, a to metodou postupného přetáčení). Rumunskou tvorbu nikterak neznám, to musím říci na rovinu. S touto zemí mne spojuje jen historický zájem, nikoli kinematografický (Nadia Comanecci, Nicolae Ceausescu). OdNa druhé straně kopcůjsem očekával mnohé. Především však příběh dvou dívek, jež se do sebe zamilovaly, avšak vlivem náboženského prozření jedné z nich tento vztah nemohl vydržet. Tedy to, na co upozorňoval titulek, na němž mne, zcela upřímně, zaujala lesbická láska, již jsem vyhledával i zde. Částečně se mé sny ohledně tohoto přání splnily. Bohužel však opravdu jen trochu (...). Už na počátku se mi podařilo narazit na podobný komorní způsob vyprávění, jako tomu bývá ve francouzských romanticko - psychologických dílech, jichž jsem zhlédnul mnoho. Dokonce až po deseti minutách pozorného poslouchání mi došlo, že jazyk snímku není přímo francouzský, ale rumunský, ačkoliv na něm pracovaly obě země. Avšak zde se spíše jednalo o negativní hledisko, tedy nevýhodu. Budu mírný, ale přísný. Sledovat pět minut jednou kamerou stůl, u nějž si povídají kněz se Sestrami, to ještě strpím. Přetočím, a jde se dál. Sledovat tiché utrpení Aliny, kterak se její nejlepší kamarádka a i přítelkyně Voičita proměnila v nábožensky založenou dívku, to také. Dokonce by se jednalo i o hlavní cíl mého sledování. Jenže forma, jíž se celý příběh ubírá, dialogy, atmosféra, to vše snímku z mého hlediska nesmírně ubírá na kvalitě. Přízemnost strpím. Ale až takovou nikoliv (...). Obě dívky mi přišly celkem sympatické, jenže chemie mezi nimi i v pozdější fázi díla vůbec nefungovala. Kněz mi nepřišel vůbec sympatický, natož všechny Sestry. Chudé prostředí sice podtrhovalo zde důležitou nepříjemnou atmosféru, jene ta byla divákovi "naservírována" v příliš dlouhé stopáži, kde se v polovině snímku NIC nedělo. Ale NIC. Jen povídání, povídání, povídání. Nakonec se dočkáme po hodině a půl utrpení nudou exorcistického rituálu. Tedy, dočkáme, jen se o něm tak na okraj dozvíme. A výsledek v podobě mrtvé Aliny? Inu, na její smrt jsme se chystali asi hodinu dopředu, takže sice mírně šokovala, ale jen malinko (...). 40 procent. Uznávám, nejsem přímo cílový divák, jenž má rád spíše dobré konce (jsem trochu idealista) a jenž nemusí minimalostická díla Rumunské nové tvorby. Jenže i přesto mne zde vadilo mnoho věcí, na něž, myslím si, mám právo si stěžovat i coby zde spíše nezkušený divák. Mnohým se bude snímek líbit. Avšak ostatním spíše nikoliv. Tak, jako mne samotnému.

"Myslíš si, že uspokojuješ sebe, ale ve skutečnosti uspokojuješ ďábla." Náboženské filmy mám rád, ale tento je takový nějaký... divný. Je jasné, že současní filmaři nesahají Dreyerovi, Bergmanovi či Tarkovskému ani po kotníky, přesto mě první desítky minut docela navnadily, abych po zhruba devadesáti minutách ztratil zájem. Nakonec mi film přišel poměrně prázdný, ale pozor - režisér není žádný diletant a klidně bych ještě jeden jeho kousek zkusil. Líbilo se mi rozvržení "v místnosti statická kamera, venku roztřesená ruční" a k tomu dlouhé záběry, ty já mám rád.

The Crucifixionsa snažil získať mysteriózny nádych a dal si nálepku horor. Neoprávnene. Tento počin o rovnakej udalosti je drámou. Snaží sa byť rekonštrukciou prípadu z Rumunska, známeho akoexorcizmus v Tanacu. len kým sa dostane k tomu jadru, tak zoznamovanie sa s postavami a rumunskej dediny trvá cez hodinu a pol. Potom prechádza k exorcizmu, civilnou formou, bez čo i len náznakov nadprirodzena. Snaží sa byť obžalobou. Ale trvá mu to fakt že pridlho.

I když je to nechutně dlouhý a myslím, že zkrácení někam na hranici dvou hodin by asi neuškodilo a dějově to nikterak zásadně neošidilo, tak musím konstatovat, že tady snad nelze jinak než jít do vysokého hodnocení. O režisérovi jsem do té chvíle neslyšel ani slovo, to jen tak na okraj. Po docela dlouhé době to byl film, který mě syrovostí reálií rumunského venkova zcela přikoval k obrazovce. Ten "klášter" bych teda spíš než klášterem nazval nějakou polorozpadlou vesnicí, ve které sídlí jedna slušně vyšinutá pánbíčkářská sekta. Ale snad všechno ostatní je velice silné. Kontrast běžného světského světa "tam venku na západě v Německu", odkud se vrací Alina, aby vyzvedla Voičitu (mimochodem svoji tajnou lásku) a odvedla ji s sebou za lepším životem; to ovšem netuší, že Voičita je dokonale "zpracovaná" zdejším prostředím a ke štěstí v životě jí vlastně stačí tenhle zapadákov na úrovni středověku a to, že našla s pomocí zdejších vymývačů mozků toho pravého - Boha. Alina se pokusí Voičitu přesvědčit, zůstává v klášteře, kde působí tak trochu jako pěst na oko a problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Alina se začne chovat agresivně, násilnicky, je nezvladatelná, členové sekty se z ní snaží "vymítit ďábla" a z dnešního pohledu naprosto barbarské a archaické jednání členů sekty vyvrcholí až do tragického závěru, ve kterém ji vpodstatě ukřižují, nebo spíš přesněji nechají přivázanou k dřevěné desce zemřít patrně hlady, žízní, zimou a vyčerpáním. Na této základní zápletce se rozehrává jak herecký koncert obou hlavních představitelek, tak obraz obrovské zaostalosti rumunského venkova, zdravotnictví a koneckonců - jak je nepřímo naznačeno v závěru - asi i poměrů tamní justice. Trochu se obávám, že realita dnešních dnů rumunského venkova nebude zase tak vzdálená tomu, co ve filmu vidíme. Celý film je o to silnější, že je natočen na základě skutečné události tuším že z r. 2005. Toto se stalo v Evropě na počátku 21. století. Je celkem jedno, jak se ta holka ve skutečnosti jmenovala. Za mě "čest její památce" a mých pět hvězd.