4 inyong shiktak (2003)

Na tom filme je vlastne úplne najzaujímavejšie, že tam postavy riešia niektoré veci úplne zbytočne. Tým, že neustále odbiehajú od danej témy a od danej zápletky k iným, vedľajším rovinám, film neuveriteľne spomaľujú a podkopávajú silu ústrednej myšlienky. Ako náhle ale pochopíte o čo tvorcovi ide, tak vás film vlastne nemá čím prekvapiť. Od toho momentu - pre mňa nastal asi po hodine ( stále som dúfal, že to bude vyzerať inak) som už nedokázal akceptovať jeho víziu pretože bola až príliš jednoduchá a neprekvapivá. Kedysi by ma to možno šokovalo viac. Dá sa to pretrpieť, ale na to, že tam hrá Ji-hyeon Jeon je to až trestuhodný priemer. Nie som si istý ani tými tromi hviezdami. Nemám rád ak sa ma tvorca snaží zapliesť a ja ho prekuknem. Tu sa tak stalo.

Líně plynoucí lidské drama okořeněné kapkou mysteriózna. Ne zcela jednoznačná dějová linka, která nám předhazuje jednotlivé postavy, aniž by u všech byl vysvětlen důvod jejich učinkování dává filmu antiexaktní náboj, který mne vcelku bavil. Minulost, současnost a děsivé propojení mezi nimi. Nic pro někoho, kdo má rád ve filmech přímočarost a ucelenost.

Aziati opäť vidia mŕtvych ľudí a opäť sa tomu po stovkách podobných filmov čudujú. Lenže scenár po prvej 20 minútovke prejde výhybkou na inú, psychologickejšiu koľaj a ľakačky vystrieda atmosféra veľkomesta, sama o sebe vyjadrujúca všetky duševné civilizačné choroby, s dôrazom na neschopnosť a neochotu vzájomného pochopenia a dôvery. Nie je to dokonale umelecké, i keď to tak pôsobiť chce, ale nesmierne sugestívne. Prázdnotu bytov si vyplňujeme moderným nábytkom a podobne si prázdnotu duše vyplňujeme podobne bezvýznamnými matériami. To je iba jedna z viacerých myšlienok filmu.

Znáte ten pocit když si chcete vzít jeden kus pizzy, ale rozteklý sýr ne a ne oddělit dva kousky od sebe a tak natahujete ruku tak dluho dokud se na sýrová nitka nepřetrhne? Že je to otravné? Podobný pocit jsem místy měla u tohoto filmu. Někomu v tomto případě rozvleklé tempo vyhovuje, mně tedy rozhodně ne. Zpočátku to vypadá na duchařinu klasického asijského stylu, ovšem někde v polovině se film překlenuje v drama/thriller na téma osamělost, nepochopení a vyrovnávání se s trpkou minulostí. Proč ne, proti změně žánru nemám nic, ale během celého průběhu jsem nechápala kam vlastně chce film směřovat, co je jeho finálním poselstvím a co si z něj mám vzít kromě depresivního pocitu. Čistě objektivně vzato, není to špatně natočené ani zahrané, formální stránka je zcela v pořádku, ale subjketivně to ve mně nevyvolalo téměř žádné pocity, nedokázala jsem se identifikovat s postavami a jejich osudy mi byly víceméně lhostejné.

asi takto si predstavujem zly film - extremne roztahany, pomalne plynutie az ma v kostiach boli, postavy ktore navzajom nekomunikuju a tvaria sa ze sa tym nieco vyriesi, pomaly sa nic nedeje a mam chut dat FFW, ked sa uz k nieocmu schyluje tak je to uplne o nicom, bez napatia, prestrih na dalsiu scenku, neuzavrete otazky, prilis seknuty koniec filmu bez toho aby sme ako divaci nieco pochopili. film som si pozrel koli Ji-hyeon Jeon a zanu e jej vykon mozem dat max 1*.