24 týdnů (2016)

Ano, herecky i tématicky výborně zvládnuto, ALE absolutně neuvěřilné v reálném životě!! Kdo byl někdy v nemocnici a zažil chování lékařů, ten musí čumět na tohle dílo jako na zjevení. Doktoři sedí v klidu a s Vámi půl hodiny v klidu diskutují, hlavní hrdinka - samozřejmě celebrita, jak jinak? -  jim nadává, že se předtím bavili se sestřičkou o pečení, ale to nikomu nevadí, pacientka je přece naše klientka a může si dovolit vše!!! No prostě realita dnešního zdravotnictví, cha cha...

Našťastie som nikdy nemusela riešiť takú hroznú dilemu ako Astrid a preto neviem, ako by som sa zachovala ja. Jej veľké šťastie bol chápajúci manžel, ktorý mal svoj názor, no do ničoho ju nenútil. Nech by sa už rozhodli akokoľvek, ich život to navždy zasiahne. Možno však tuším, ako by sa zachovalaJitka Cardova.Dnes budem ešte veľa rozmýšľať a ťažko zaspávať.

Výmluvný název 24 týdnů odpovídá počtu týdnů těhotenství stand-up komičky Astrid. Hlavní postavy (Astrid a Markus) řeší dilema, zda si ponechat dítě za předpokladu, že bude mít s největší pravděpodobností Downův syndrom s přidruženou vážnou srdeční vadou. Snímek díky tomuto tématu otevírá mnoho dalších otázek, přičemž některé předkládá explicitně, jiné pouze náznakem. Jeden velký otazník visí nad tázáním se po tom, do jaké míry slouží současná medicína (prenatální diagnostika) člověku a jak ovlivňuje jeho rozhodování. Složitost celé situace, která je ve snímku rozehrána, spočívá pak v tom, že je zde přemýšlení nad tímto existenciálním dilematem ponecháno plně na člověku, čímž vzniká obrovské utrpení a břímě pro oba partnery. Otázka Boží existence, která mohla toto uvažování více prohloubit, je zde bohužel pouze naznačena. I přesto na snímku oceňuji, že do samotného finále počítá s oběma možnostmi a ukazuje divákovi klady a zápory, které mohou přinést obě rozhodnutí. Tísnivou atmosféru snímku umocňuje technicistní pohled na celou problematiku z lékařského hlediska, aby vzápětí ukázal, že člověka nelze objektivizovat. Film se dotýká i ožehavých otázek jako je právo ženy na potrat vs. otcovství. Líčení procesu přijetí rozhodnutí Astrid ze strany Markuse bylo pro mě jedním z nejsilnějších momentů snímku. I přesto uznávám, že by bylo zajímavé sledovat, jak tato volba ovlivnila dále jejich partnerství. *V případě zájmu o tuto problematiku doporučuji český dokumentNejtěžší volba.

Já mám dojem že je v tomhle flicku všechno obráceně. Nechápu jak se může někdo vědomě rozhodnout přivést na svět postiženého člověka. Od začátku filmu jsou slyšet úvahy typu "My jsme silný, my na to máme, my se s tím vyrovnáme". Ale copak nikdo z nich nevidí že to není o nich, že to není test co oni vydrží a s čím se vyrovnaj? Tohle je o člověku, kterýho přivedou na svět postiženýho, kterej už předem dostane do ruky namíchaný karty který nevyhrávaj. On bude obětí jejich rozhodnutí. To mi přijde jako vrchol arogance, sobectví a egoismu. A pak ještě to že místo aby šla na potrat hned, tak ještě dva měsíce počká aby drama nabylo na síle...hnus...

Existuje len jeden vrodený omyl, a to ten, že sme tu preto, aby sme boli šťastní. S týmto konštatovaním prišiel už nemecký pesimistický idealizmus, hlavná hrdinka filmu si ho však nie je vedomá. O tom, či niekto po narodení bude mať šťastný či nešťastný život, nerozhoduje len počet jeho chromozómov. Sledovať24 Wochenje vskutku prisilná kávička. O správnosti rozhodnutia Astrid nech nikto ale nevedie žiadne debaty.