Ženatý se závazky (1987)

Bylo pro mě překvapením, že jsem se mnohem lépe bavil napodruhé. Jako mladíkovi se mi seriál moc líbil. Ale po dvaceti letech harmonického manželství se dnes bavím mnohem více. Z toho by se dalo usoudit, že je seriál spíše pro zralé muže než mladické vševědy. Každopádně Christina Applegate se mi líbí pořád stejně. Kelly je zlatíčko:-)

Ženatý se závazky je ukázkový televizní odpad, který si svou prázdnotu maskuje hulvátstvím a vydává ji za odvahu. Seriál, jenž si plete cynismus s inteligencí, sprostotu s pointou a opakování téhož vtipu s „ikonickým stylem“. Ve skutečnosti jde o únavnou přehlídku mizantropie, která nemá co říct, jen to říká nahlas a s pocitem, že tím vyhrála.
Humor stojí na jediné notě, kterou seriál mlátí do hlavy diváka celé roky: manželství je peklo, ženy jsou hloupé, děti jsou přítěž, chudoba je k smíchu. Jakmile to slyšíš popáté, je to slabé. Po padesáté trapné. Po třech stech epizodách je to psychologická únava maskovaná laugh trackem, který se směje i tam, kde už dávno není čemu.
Postavy nejsou satirické archetypy, ale karikatury bez vývoje. Nikdo se nikam neposouvá, nic se neučí, nic se nemění – seriál se točí v kruhu vlastní nenávisti a vydává stagnaci za konzistenci. Ústřední postava není provokativní antihrdina, ale chodící výmluva, proč se nikdy nemusí snažit být lepší. A seriál mu za to ještě tleská.
Formálně je to levné, laciné a líné. Scénáře jedou na autopilota, situace se recyklují, dialogy jsou často jen řetězec urážek bez rytmu a bez nápadu. Jakákoli snaha o emoci je okamžitě podkopaná dalším „vtipem“, protože seriál má panickou hrůzu z čehokoli, co by připomínalo lidskost.
Ano, někdo to bude bránit jako „dobovou satiru“. Jenže dobrá satira stárne s obsahem, ne s kvalitou. A tady kvalita nikdy nebyla. Ženatý se závazky není drzý ani odvážný – je to pohodlně cynický seriál, který se vysmívá všemu jen proto, aby se nemusel snažit o nic.
Výsledkem je sitcom, který nestárne do klasiky, ale do muzea televizního balastu. Ne šokující, ne nebezpečný, ne chytrý. Jen hlasitý, uštěkaný a prázdný. Odpad, který se smál první – a zapomněl dodat pointu.

Další nezapomenutelný seriál z Devadesátek. Kdo nebyl zamilován do Kelly Bundyové snad ani nežil. Bavil jsem se tímto seriálem celé roky a jsem schopen se dívat stále. Co víc svědčí o tom, že byl natočen tak, že se při něm naplnilo hlavní poslání - pobavit diváka. Pokud se někdo nebavil, je to smutné ale to je tak vše, co se s tím dá asi dělat.

Steve, kde ses tohleto naučil? - No kde by drahá, než jsem tě poznal, byl jsem přeci chlap...... Al, nejprůměrnější věčně ztrápený Američan a jeho fajnová rodinka plus milovaní sousedi, jedna z největších klasik amerického sitcomu přelomu 80. a 90. let, která mě sice nikdy úplně nenadchla ale zároveň je to pořád vděčná odpočinková věc.

Tak, zabralo mi to přesně tři roky, ale mám to. Pamatuju si, že jako malý jsem to vůbec nachápal. Nebylo to vůbec vtipné. Ale teď je to úplně o něčem jiném a dobře jsem se u toho bavil. Má to samožejmě svoje mouchy. První polovina seriálu je slabší, ale taky je to kus od kusu (série). Prostě Al Bunda roastí kde koho a někdy je to lepší a někdy zase horší. Záleží na dílu. Někdy jsou díly tak debilní, že by to člověk nejraději vypnul. Co tomu ale dává punc jedinečnosti, tak je luxusní, ale opravdu luxusní dabing, který předvádí Čmaňa. 4-*