Haló, haló! (1982)

Haló, haló, tady lelek, jak mě slyšíte? Přepínám! Toto heslo po více než deset let neomylně rozsvěcovalo televizní obrazovky po celé Británii, aby do domácnosti milionů Angličanů vpustily postavy a postavičky, zalidňující jeden z nejúspěšnějších britských komediálních seriálů všech dob. Jeho pilotní díl byl natočen už v roce 1982 a celkový počet epizod se nebezpečně přiblížil stovce. Po více než deset let bavily Brity příhody malého francouzského kavárníka Reného Artoise, který neměl jinou touhu, než v klidu a míru obsluhovat hosty svého útulného podničku a sem tam se pomazlit s některou ze svých pohledných servírek (pochopitelně tak, aby se o tom nedozvěděla jeho žárlivá žena!), jemuž však - ó běda! - bylo souzeno stát se nedobrovolným hrdinou odboje.
Neboť se píše rok 1940, světem otřásá druhá světová válka a Reného kavárničku v městečku Nouvion kdesi v severní Francii si jako svůj nový "konspirační dům" vyhlédla místní partyzánská skupina. A přitom je to místo tak nepříhodné! Dnes a denně je plné německých vojáků, kteří si sem chodí odpočinout a rozptýlit se po své náročné okupační práci, a René se má opravdu co otáčet, aby všem jejich požadavkům vyhověl. Pravda je, že se mu zatím docela dařilo vycházet jak s nimi, tak se svým svědomím - protože vyloženě kolaborovat zase nechce, ovšem žít se musí a kápne-li občas z bohatých německých proviantních zásob nějaký drobínek do Reného spižírny, mají z toho prospěch všichni, že...
A nyní je tato idylka tak dramaticky narušena! Jenže odmítnout partyzány dost dobře nejde, první úkol - ukrýt přechodně dva sestřelené britské letce - na sebe vzal konkrétní podobu, vysílačka, která bude zprostředkovávat spojení s Londýnem, je instalována v pokoji Reného tchyně (na jediném místě v domě, kam nikdo nejde, když nemusí!) a chudák René se rázem - zato neodvolatelně - ocitá ve dvojím ohni. Jestli Němci, nedej bůh, přijdou na to, že spolupracuje s partyzány, zastřelí ho. A bude-li se partyzánům zdát, že spolupracuje málo, zastřelí ho zas oni...
Nic se ovšem nejí tak horké, jak se uvaří a nebyl by to mazaný Francouz, kdyby se nedokázal dostat z každé šlamastiky. I když mu to někdy, popravdě řečeno, dá dost práce a i když se přitom občas dostává do nejneuvěřitelnějších komických situací. V nichž mu ovšem s úspěchem sekundují všechny další postavy a postavičky seriálu: mírně přituplý německý velitel města se svým pobočníkem, jejichž jediným zájmem je zaopatřit se na horší časy a zatím si užít všeho, co sladká Francie skýtá; samolibý gestapáček Herr Flick, nezvratně přesvědčený o své nadřazenosti a genialitě; tajnosnubná partyzánka Michelle se svým věčným "Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat!"; poručík Gruber, neodolatelně přitahovaný mužným Reného zjevem; britští letci Fairfaix a Carstairs, ztracení v zemi, jejímuž jazyku nerozumějí, a odevzdaně podstupující martyrium tisíce a jednoho plánu na svou záchranu; kasař, zloděj a padělatel pan Leclerc, beroucí na sebe podle potřeby desítky jiných podob; neodolatelný monsieur Alfons, majitel pohřebního ústavu "Rychle a stylově", přitahovaný i přes svůj věk a "budíčka" u srdce ženskou krásou a půvabem...
Autoři se nezastavili před ničím, nic jim nezůstalo svaté. Dělají si legraci sami ze sebe, z Němců i z Francouzů, z hrdinství i z odboje, ze statečnosti i zbabělosti. Snad proto jejich seriál mnohé - pro něž jsou některá témata nedotknutelná - pobouřil. Ale naštěstí mnohem víc bylo těch, které potěšil, kterým přinesl úsměv, pohodu a rozptýlení.