Mr. Bean (1990)

Mr. Bean je destilovaná komediální esence, seriál, který s minimem slov a maximem trapnosti rozkládá lidskou důstojnost na prvočinitele. Tohle není sitcom v klasickém smyslu, ale čistá pantomimická destrukce každodennosti, kde se humor rodí z ticha, pohledu a dokonale načasovaného selhání. Mr. Bean nemluví, protože nemusí – svět kolem něj mluví dostatečně hlasitě svou vlastní absurditou.
Síla seriálu spočívá v jeho univerzálnosti. Nezáleží, odkud jsi, jakým jazykem mluvíš ani kolik ti je – trapas je mezinárodní jazyk a Bean je jeho nejvyšší diplomat. Každá epizoda je malý experiment: vezmi běžnou situaci, přidej sociální neobratnost, ego bez kompetencí a nulový stud – a sleduj, jak se realita rozpadá v přímém přenosu.
Postava není hloupá, jen absolutně mimo kontext společnosti. Bean má vlastní logiku, vlastní morálku i vlastní fyzikální zákony, které fungují vždycky… jen ne pro nikoho jiného. Humor není krutý, i když by mohl být – je dětsky sobecký, ale podivně nevinný, a právě proto tak odzbrojující. Směješ se mu, ale zároveň se v něm občas poznáš. A to je nebezpečná kombinace.
Mr. Bean je zkrátka nadčasová komedie bez slov, která přežila změny v tempu humoru, technologii i diváckých nárocích. Seriál, jenž dokazuje, že největší smích často vzniká tam, kde se mlčí. Žádné hlášky k citování, žádné dlouhé oblouky – jen čistý, precizně vypočítaný chaos. A plyšový medvídek jako tichý svědek lidské malosti.

Je tomu už neuvěřitelných 36 let, kdy se během nového roku na televizní britské stanici ITV, poprvé objevila jedinečná britská postavička, chodící katastrofa s rudou kravatou, majitel žlutozeleného Mini a plyšového medvídka: Pan Bean. Někdo v dětství vyrůstal na Monty Pythonech a jiní zase na pořadu Hale & Pace. Já patřil mezi ty nejšťastnější malý špunty, který začínal na Beanovi a byl jsem tím pádem už od školky, seznámen jak s britským humorem, tak i se specifickým subžánrem: Vizuální komika.
36 let uplynulo, jako voda a stále si tento skvostný seriál, udržuje svoje nenahraditelné a ztřeštěné kouzlo a jednotlivé sketche a činy pana Beana, vás polechtají na bránicích. Ať už zmíním přípravu sendviče v parku, potíže s novou televizí, návštěva nemocnice, první lekce bláznivého golfu, setkání s královnou Matkou nebo dirigování armády spásy o vánočních trzích. Moc se zde nemluví, ale na tom vůbec nesejde, poněvadž v tom spočívá kouzlo vizuální komiky, ve kterém vám řeč těla, prodá onu emoci na maximum. Za celým nápadem rozhodně stojí Richard Curtis, Rowan Atkinson a později i Robin Driscoll, kteří dokázali až geniálním způsobem vymýšlet nápady, následně je při zkoušení vypilovat a pak je před kamerou, na určitých lokacích a s pobaveným publikem, prodávat na televizních obrazovkách ne jenom v Anglii, ale i celosvětově. Za zmínku určitě stojí fantastický hudební doprovod Howarda Goodalla a vynikající herecké výkony Robina Driscolla, Matildy Ziegler, Paula Bowna, ale především Rowana Atkinsona, který do své role dal celé své srdce a energii a vytvořil tak jednu z ikonických britských postaviček, která u televizních obrazovek, rozesměje úplně každého a ke kterému si svým způsobem vybudujete určité sympatie. O něco podobného se v devadesátkách pokoušel i Gregor Fisher, se svým seriálem: The Baldy Man (Plešoun). Ale buďme k sobě upřímní, stál celkem za prd a panu Beanovi nesahá ani po kotníky. Takže pokud si chcete zvednout náladu a chybí vám britská komedie, pan Bean je jasná volba!

Geniální komedie s panem Beanem a vrchol kinematografie v 90 letech. Jednoduché ale vtipné - Bean se vždy dostane do nějakého průseru nebo těžké situace kterou vyřeší po svém podobně jako Pat a Mat. Pan Bean má taky citový vztah k jeho medvídkovi a dělá že je živý - dává mu dárky na vánoce. Obvykle běží v televizi kolem vánoc

Jeden z nejlepších seriálů všech dob o  nejkomičtější postavě dějin kinematografie. Postava Mr. Beana se stala komediální ikonou světa. A to mu k dosažení takového uspěchu stačilo jen necelých 6 hodin zábavy v pouhých 14 epizodách a utrousení pár slov. Většina lidí používá k pobavení ostatních převážně slova. Atkinsonovi stačí jeho ksicht, sako, vrak a medvídek. Absolutní klasika, kterou znají generace diváků po celém světě. A jen tak něco jí nepřekoná.

Je fakt, že dneska už se tomu nesměju tolik, jako dřív. Z části asi kvůli tomu, že už jsem všechny grotesky viděl milionkrát a taky kvůli tomu, že jsem celkem zestárl, ale když si vzpomenu, jak jsem umíral smíchy, když jsem byl děcko, nebo i zajebákovaný puberťák, tak nemůžu dát nic jiného, než 5*.Atkinson předvádí naprosto dokonalý nonverbální humor, a i když čas od času promluví, tak je to vlastně jedno. Bean jako takový je vlastně šíleně tragická postava a kolikrát je mi ho i neuvěřitelně líto, ale humor, který se v těchto groteskách dá najít je nenahraditelný a patří do zlatého fondu Britské kinematografie. Inu, v jednoduchosti je krása!