Uctivá poklona, pane Kohn (1992)

Uctivá poklona, pane Kohn je seriál židovských anekdot. Takový seriálový Kameňák akorát, že o hodně lepší. Jedním z prvních důkazů svědčících o výše uvedeném je obsazení. Objeví se zde řada legend, pro Miloše Kopeckého jde o předposlední seriál. Jitce Němcové se dokonale podařila vystihnout stará Praha, dobová atmosféra a ještě to kombinovat s hudbou a vhodnými fóry. A tak mě mrzí, že nakonec společnost pokračování nepřála a nevzniklo více dílů, jak původně mělo. J. N. se totiž v pořadu Úsměvy svěřila, že epizod bylo v plánu takových 12 - 13. Škoda, dnes se už točí výhradně kriminálky nebo sociální dramata, podobné úsměvné a odlehčené seriály chybí.(22.12.2025)

Fóry mám rád. Patřím k těm šťastlivcům, kteří si je pamatují. V hlavě jich mám vážně kupu a hrozně rád se na nějaké
akcičce vždy potkám s někým stejně založeným. Pak dojde na ,,souboj'' to když se snažíme navzájem sobě říci ten nejlepší fór. Zjistíme při tom, že řadu vtipů známe stejných, nebo jen lehce upravených a tak otvíráme všechny ty šuplíčky v hlavě, kde máme ty policajtské, o blondýnách, zvířátkách, Pepíčkovi, Sv. Petrovi a nakonec dojde na nejvyšší ligu na - židovské. Každej kdo má rád fóry ví, že židosvké jsou ty nej. Ale těm už se každý nesměje. Někdy jsou tak chytré, že je třeba se nad nimi důkladně zamyslet. Když před časem přišel režisér Troška s nápadem natočit film plný vtipů (ano znalci už vědí šlo o Kameňák 1), říkal jsem si že by to mohlo fungovat. Dnes nejen znalci, ale i já víme, že to nefungovalo. Tedy on už se natáčí tuším Kameňák 9, ale já jej obloukem obejdu.... A přeci z fórů natočit film, dokonce seroš jde! Uctivá poklona, pane Kohn ! je toho jasným důkazem. Do nedávna jsem o existenci tohoto seriálu neměl tušení. Dnes jsem viděl několik dílů a byl jsem nadšen. Jednoznačně je to dáno velkou moudrostí ve vtipech, ale i nasazenou tehdejší plejádou velmi skvělých herců, kdy i ,,mistr'' Donutil mi při sledování nezpůsoboval bolestové kroucení palců u jnohou... ------ A tenhle znáte? Do masny v Jeruzaleme vejde Arab a cosi rekne. Prodavajici Zid povytahne oboci a pta se: "Salam a co?" --- .-))). * * * *(05.07.2014)

"Co je Bohu sto tisíc let? - Sto tisíc let je Bohu jedna minuta. - A co je Bohu sto tisíc korun? - Sto tisíc korun je Bohu jeden haléř. - Poslechnou, archanděli Gabrieli, přimluvěj se u Pánaboha, aby mi dal ze svýho jeden haléř. - Rád se přimluvím, ale budeš muset holt minutu počkat."Mohli bychom vést nekonečné polemiky o tom, zda je vůbec reálné popularizovat anekdoty prostřednictvím televize nebo filmu, mohli bychom se přít, nakolik budou odpovídat původnímu znění a mohli bychom samozřejmě přemítat o potenciálním úspěchu či neúspěchu. Ani já nepatřím ke skalním fanouškům židovských anekdot, ale na druhé straně, jsou-li vyprávěny s patřičnou sebeironií a smyslem pro nadsázku, rád se jimi nechávám bavit. A tento záměr báječně naplňuje i pětidílný cyklus režisérky Jitky Němcové, kterou ovšem k realizaci celého projektu vedly zcela jiné pohnutky, než později např. Zdeňka Trošku k samoúčelnému vytvoření sérieKameňáků. Židé a jejich prapodivný svět byl dosud chápán především jako nedotknutelné tragické téma, vyvolávající takřka bezpodmínečně apriorní vzpomínky na genocidu druhé světové války a odmítající připustit, že i Židé byli zcela obyčejní lidé se svými klady a zápory. Čili ano, i lakomí, závistiví, hašteřiví, někdy méně chápaví nebo naopak vychytralí. Osobně se domnívám, že otázka nestojí, zda bychom měli rozlišovat židovské vtipy a vtipy o Židech, protože jádro vychází ze stejného zdroje. Výborně poskládaná mozaika jednotlivých epizod, jež zasazeny do prvorepublikové atmosféry získávají neodolatelný punc, je pak maximálně podpořena špičkovým hereckým obsazením. Vedle Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého a Martina Růžka se tu vedle sebe objevili osobnosti ze zcela odlišných konců kulturní scény: herec a dramatik Arnošt Goldflam, režisér Břetislav Rychlík nebo zpěvák Karel Gott. Ohlédneme-li se zpět do doby, v níž seriál vznikal, musíme tvůrčímu týmu vyslovit svůj neskonalý obdiv a s patřičným respektem si KOHNA vychutnávat při každé televizní repríze, neboť tak mimořádného vrcholu dosáhneme v současnosti jen stěží. Málo platné, laťka byla nastavena velmi vysoko.(06.08.2010)

Jedním slovem skvělé ! Skvělé herecké obsazení, velice laskavý a jemný humor. Skvěle jsem se bavil. Pan Munk v podání pana Kopeckého neměl chybu. Akorát na mě celý tento cyklus působil jako silně nízkorozpočtový, přičemž je velice pravděpodobné, že sama reřisérka Němcová režírovala bez nároku na honorář.(02.08.2010)

"Mám rád židovské anekdoty" je věta, kterou uslyšíte prakticky od každého snoba. Patří to k jeho povinnostem, stejně jako jíst suši a předstírat zasvěcenou znalost vína. Jenže snob bude znalecky převalovat na jazyku i koňskou moč, pokud ji stočíte do lahve s patřičnou etiketou. A stejné je to s těmi vtipy. Je totiž třeba rozlišovat ŽIDOVSKÉ vtipy (ve smyslu vymyšlené Židy) a vtipy O ŽIDECH, které jsou vpodstatě antisemitistické. To bývají právě ty anekdoty začínající, jak "potká Kohn Roubíčka" a ústící v pointu, naznačující, že Židé jsou lakomí, mají pelešivé ženy a blbé děti. Není náhoda, že většina těchto anekdot se rozšířila v meziválečném období. I lidová slovesnost byla jedním z prostředků nacistické propagandy. Skutečný židovský humor je něco jiného a ve filmu ho reprezentuje třeba Hugo Haas nebo Woody Allen. Bývá to třeba jen bonmot; složená věta, jejíž druhá část vyvrací první, jako třeba věta "Nenávidím černochy, Židy a rasisty." :-) Asi to vyplývá z židovského náboženství, které jako jedno z mála nejen připouští, ale přímo v sobě obsahuje humor. Nevtlouká svým ovečkám do hlav všespásná dogmata, naopak je vybízí k neustálému kladení otázek. Nutno přiznat, že tento cyklus používá oba zmíněné druhy vtipů. Řekl bych, že ty "protižidovské" převažují a leckterému Židovi se při nich asi musely zježit pejzy. Kdysi se mi to líbilo, ale člověk se věkem vyvíjí a dnes se podezřívám, že mě spíš potěšilo to velkolepé obsazení, než že bych se opravdu bavil. 40%(10.03.2008)