Tančírna na hlavní třídě ’56 (2016)

Na jednu rodinku a poměrně krátký časový úsek tedy katastrof víc, než by bylo zdrávo:) Což je ale asi tak jediné, co se tomu dá nepatrně vytknout (ačkoliv právě to samozřejmě žene ďábelsky děj dopředu). Jinak skvělé herecké výkony, dialogy, atmoška a hlavně scénář, jenž je poměrně hlubokou sondou do toho, jaká traumata si můžeme nést po celý život ze svých rodin. A který si bere nesmlouvavě na paškál tehdejší maloměšťáctví, falešnou morálku, přetvářku a také ideologický boj nejen východních soudruhů, ale i výkonné moci na západní straně! Ovšem nejvíc fascinující je zde vypořádávání se s náckovskou minulostí, jenž i tolik let po válce dusí berlínskej vzduch na každym kroku. Podobný "střílení do vlastních řad" jsem ještě asi v žádnym německym bijáku neviděl - všechny 3 série hustý!

Uf! Tak tento seriál pro mě byl docela šok. Asi jsem čekala, že to bude o něčem jiném, mnohem lehčí téma. Nic jsem o něm na začátku nevěděla, čekala jsem oddychovku. Ale byla to docela kláda, která mně v dobrém smyslu celkem převálcovala. A to ve více ohledech. Pro mě asi první film, který jsem viděla o západním Německu po válce. O tom, co se dělo ve Východním Německu, toho bylo natočeno celkem dost a je to celkem všeobecně známo. Ale nikdy mi tak mrazivě nedošlo, jak moc byla CELÁ německá společnost zasažená nacismem, v mnoha ohledech. A to i na Západě. Nikdy mi vlastně nedošlo, že i na tom Západě se poměry nezměnily jen tak mávnutím kouzelného proutku, s koncem války a příchodem demokracie. Jak ta zkušenost a trauma války a toho režimu byla v těch lidech zažraná. Jak se každý jednotlivě s tím musel vyrovnávat. A vlastně se to neslo (a asi i dál nese) napříč dalšími generacemi, které už si to vlastně nezažily. Celá škála postojů - od těch, kteří si vlastně říkali, že to nebyl špatný režim, jen to blbě dopadlo, přes ty, kdo si uvědomovali a třeba i zažili jeho zrůdnost a museli si najít buď obhajobu pro to, co se dělo nebo to vytěsnit a popírat, přes ty, kdo by to rádi vrátili…. Toto tam bylo jakoby na povrchu příběhů jednotlivých postav, ale vlastně to bylo dost zásadní pro to, co se s nima dělo. Samostné příběhy hlavních postav byly dost drsné, opravdu žádné z nich nebylo co závidět. Musím říct, že někdy si lidi posírají své životy sami celkem systematicky a jen část z toho je vina okolností. Herecké výkony mně ale nadchly, takže klobouk dolů za tento počin.

Perfektně vystavěný příběh na pozadí těžkých událostí ne tak dávné historie, v němž se protínají osudy hrdinů pochroumaných křivdami, vinami a zraněními z války, nastupujícím socialismem a absurdními společenskými pravidly. Avšak v každé době chtějí lidé žít, milovat, plnit si své sny, včetně paní Catheriny Schöllack, matky tří dcer, jako vystřižené z románů Jane Austenové, jejíž hlavní snahou je zajistit dcerám (alespoň finančně) jednodušší život, jak jinak, než sňatkem se správným manželem, a to i za cenu zvrácených intrik a vlastní zaslepenosti. Při tom všem, však stejně všichni dochází k tomu, že bez upřímnosti a opravdovosti, se život žít nedá. Seriál (a to všechny jeho části - Ku'damm 56, 59 a 63) strhne diváka do hloubky společenských témat, o kterých se v 50. letech Západního Berlína nemluví, a přesto jsou denním chlebem každého  - žena jako vlastnictví muže, zavírání očí před násilím, duševními chorobami, homosexualitou a stále hluboce zakořeněným nacismem. Díky, díky za to. Jeden z nejlepších seriálů, co jsem v poslední době mohla vidět.

Jednička (’56) je skvělá. Je to totiž románová klasika. Máme tu archetyp d’un villain, jehož proměna v un héros je přitažlivou sázkou na jistotu. Tím spíše, když ho znázorňuje někdo tak charizmatický a přirozeně okouzlující, jako je Sabin Tambrea, a to v historických kulisách doby neméně šarmantní a plné pestrých a zásadních společenských i morálních výzev. Pokračování (’59 a ’63) ale už připomínají sedmdesátkové komunistické seriály – povrchní maloměstská idylka odehrávají se navíc v epicentru výbuchu všech možných umakartů a podobného nevkusu, který s sebou „retro“ desetiletí přinesla. Rodina se morálkou pohybuje někde mezi staropanenskými drbnami ze všech těch Adamů Dalglieshů a Midsomer Murders, které zůstávají jaksi exemplárně v mezilidském pokrytectví padesátých let, ať se odehrávají kdykoliv, a českými Dynastiemi Nováků, My všichni školou povinní apod., což ji činí nezajímavou a fádní. PS: Oceňuji, že Česká televize vysílá seriál v původním znění, takže jsem si po letech první skvělou sérii ráda připomněla.

Seriál končí "a jak to bylo dál", takže pokračovanie prišlo o tri roky a ten, čo o tom netušil, nemusel byť celkom spokojný. Ponuka povojnového Nemecka z ženského pohľadu, ale takého že tradícia vs liberálne novoty. Ktoré sa dnes ukazujú ako smiešne, že niekomu vadil rock n roll, nejaké horúce tance, ale v niečom je pravda: Tá slušnosť, čo sa vytratila z tanca, kde muž bol gentleman a dáma bola proste dámou, tak to sa vytratilo a dnešné tance sú už fakt buď presexualizované alebo predrogované. Takže tá predpoveď upadajúcej morálky u zlých tradicionalistov nebola tak netrefná, ako ju seriál ukazuje. Samozrejme, liečiť homosexuálov elektro šokmi bol nezmysel, takže v tom pozitívum, ale v tej dobe bola moderná aj lobotómia. Seriál je feministický, ale záverom tak trochu bagatelizuje znásilnenie a to mi teda príde, ako keby si protirečil.