Tajemství rodu (2013)

Palec nahoru za projekt jako takovy. Bez ohledu na to, ze je to o verejne znamych lidech , coz se da pripadne uplne ignorovat, se clovek dozvida zajimave realie ze zivota nasich predku. Taky postrehy z genealogie, jak se orientovat v matrikach apod. Velice zalezi na dile, kterym zacnete. Ja zacal Karlem Sipem, coz byl jeden z tech nejzajimavejsich. Mezi ty nudnejsi pak patri treba dil s J. Hanzlikem, ve kterem se toho  moc zajimaveho nedozvime. Coz ovsem vubec neni chyba pana Hanzlika, ten je zde naopak moc prijemny, ale zase tak zajimavy rodokmen nema...

Psal se rok 2013 a i já jsem se ponořila do tajů svých předků. Měla jsem k nim blízko už i dříve, ale k činům jsem se odhodlala až po pár dílech právě Tajemství rodu. Genealogie je dřina, ale výsledek stojí za všechny hodiny proseděné u starých dokumentů, fotek, matrik, sčítacích listů, školních záznamů, kronik a tisíce dalších listin. S přestávkami se genealogii věnuji sedm let a znám své předky do 17. století. Teprve až poznáte své předky, dojde Vám kým jste. Tajemství rodu má své slabší díly, ale laiky zaujme ,co vše se lze o předcích dozvědět a možná se i vy pustíte do pátrání po vlastní historii. Jen dejte pozor, někdy se o ní dozvíte i to, co by jste radši vědět nechtěli.

Viděla jsem zatím jen pár dílů z obou řad televizního cyklu, kde známé osobnosti pátrají po životě svých předků a společně s pamětníky, archiváři, muzejníky, knihovníky a historiky pozvolna odkrývají jejich příběhy. Sdílela jsem radost z pátrání Davida Vávry a také se mi líbil díl s Janem Pirkem, protože ukázal silné osudové okamžiky, které změnily život celého rodu. A protože mám doma také jednoho zavilého genealoga - amatéra:-), moc dobře vím, co všechno rodopisné pátrání po vlastních předcích obnáší, nemohu tomuto zajímavému tv pořadu udělit méně než tři ***.

Dramaturg chtěl první řadou projít celé naše dějiny a zrcadlit přeberné množství charakteristik českého národa v jednotlivých osudech, to chápu. Někdy se to povedlo více, jindy méně. Obecně nechápu snahu najít v předcích za každou cenu hraběte nebo aspoň hrdinu z války. Většina lidí má zdánlivě obyčejné předky, kteří sice nebydleli na zámcích, ale svojí prací a odhodláním a často strádáním se dopracovali toho, že tu jsme dneska my. Každý se počítá a nemusí to být slavný spisovatel nebo šlechtic nebo oběť nacismu. A v neposlední řadě k tomuto poněkud křečovitému genealogickému běsnění malá poznámka - na zdejší poměry a můj vkus možná trochu moc Židů.

Halíkova sebechvála a věčné moralizování mě znechutily. O jeho rodokmenu jsem se nedozvěděla takřka nic. Všudypřítomného exhibicionistu Viewegha si mohla čt odpustit. Ester Janečková mě nudila, btw je nudná vždy. Jolana Voldánová se mi líbila, za ni je ta hvězdička. Na víc jsem nekoukala a nikdy nebudu.