Stříbrná paruka (2001)

5/5 Vysloveně příjemný seriál na způsob NerudovskéhoLaskavý divák prominenebo HašlerovskéhoPražského písničkáře. Tentokrát se procházíme po vyfabulovaných vzpomínkách na působení divadelní kočovné společnosti v polovině 19. st. Středobodem tohoto putování po městech českých se stává opereta Julia HoppaMarilla(v originále 1868, v českém překladu hrána od 1872). Tato raná vídeňská opereta tvoří kontrapunkt k tradiční dramaturgii C. a K. koncesované herecké společnosti Ondřeje Matyáše, který se jinak soustředil hlavně na Tyla nebo Klicperu. Výborný je Rösner jako direktor i Jungmannová jako hlavní subreta. Prvním milovníkem je zcela neomylně Řezníček a postarším seladonem s modrou krví Abrhám. ČT bohužel s reprízami příliš neplýtvá a takto se ztrácí povědomí o dávném kouzlu tyjátru a kumštu vůbec. V Branaldově tvorbě naStříbrnou parukupříjemně navazujíZlaté stínysledující životní osudy operetní zpěvačky Mařenky Zieglerové, ale iSkříňka s líčidlyaMy od divadla. Z obdobné kočovné éry českého divadla viz téžHvězda z poslední štace, z mezinárodní scény pakNejvětší z Pierotů.(23.02.2020)

Musím s Radkem souhlasit. Literární předloha tuším Adolfa Branalda, dnes doyena českých spisovatelů (zanedlouho 98 let), je poctou všem bezejmenným dělníkům české Thálie z nejrůznějších nespočetných kočovných hereckých a divadelních společností, které kdy táhly českými a moravskými krajinami. V pojetí hlavních postav objevíme bez větších nesnází řadu tylovských reflexí. Mimo vynikajícího Rösnera, který tu hraje jednu ze svých nejlepších rolí, je nutno upozornit na dominantní brněnskou herečku středočeského původu Petru Jungmanovou. Režie Kdysiliberečana Jana Schmida původní Branaldův raný román posunula do vyšší kvality a dále umocnila tento neokázalý hold všem, kteří se kdy postavili na prkna, o nichž se tvrdívá, že znamenají svět. Neiluzívnost, syrovost tohoto pohledu niternost a přesvědčivost holdu lidsky prohloubila a proteplila.(13.03.2008)

Pod tímhle názvem bych čekal spíše nějaký dokument o výtvarníku Andy Warholovi, ale Stříbrná paruka mate svým titulem... Není totiž dokumentem, tím méně o popartové ikoně, ale je až překvapivě dobrýmseriálem vzdávajícím hold hereckému řemeslu v dobách jeho kočovných začátků. To, že to tehdejší ochotníci neměli u kočujících společností lehké, víme již z hodin literatury a dějepisu, ale takováhle empatická sonda je zase o onen pověstný krůček blíže k pochopení... Výrazný český filmový režisér Jan Schmidt natočil seriál k uctění herecké profese a étosu divadla, obsadil do něj prvotřídní herce v čele s charismatickým Mistrem Borisem Rösnerem do role principála herecké společnosti a mezi řádky naznačil rozdíl mezi tehdy a teď - jestliže dnes herci často říkávají, že se divadlem neuživí, nikdo z nich ale nezažívá ten tehdejší SKUTEČNÝ hlad...(16.10.2007)

Opravdu se mi líbil snad jen Boris Rosner, který toto drama obrovsky posunul dále. I tak smutné, ale na víc než dvě hvězdičky to nevidím.(21.06.2013)

Zasunutý, opomíjený seriálek, nepochybně nedoceněný. Výteční herci, spolehlivě vedené příběhy (autoři to Branaldovi vskutku nepokazili). Dokonale navozená atmosféra, čemuž pomohla výprava, na které tentokrát tekevize nešetřila. Na člověka dýchne doba a její, přes všechna trápení, krása.(15.03.2009)