Seijú radio no uraomote (2024)

Anime o dabérkách (seiyuu), kdy tu máme dvě středoškolské holčiny, které jsou tak nějak na začátku své slávy nebo pádu. Není to o úplných začátcích, ale spíše o době, kdy nemají zatím takový věhlas. Anime ukazuje práci dabérství a podobná úskalí jako mají idolové, ale hlavně se zaměřuje na vztah mezi těmi dvěma hrdinkami. Každá je totiž povahově jiná a obě si navzájem závidí svůj talent. Tyhle dvě jsou pak hozeny do stejného rádiového segmentu, kde prezentují svoje falešné osobnosti, které se ještě naprosto liší od těch jejich reálných. Díky tomu začne celkem výbušné kombo, kdy je tam celkem slušně zkombinováno přátelství a rivalita. Příběh jako takový není ničím originálním, kdy si to hlavně staví na té vztahové stránce, než na dramatu, který tam tentokrát spíše působí iritativně. Možná to byl účel a asi mi to téma nesedlo, ale prostě to snížilo můj požitek. Po animační stránce je to celkem slušné a po hudební to také není špatné.(27.06.2024)

Očekával jsem seriál o tom, jak se dvě studentky, naprosto odlišné osobnosti, setkají v rámci jedné rádiové show a jejich vztah se bude měnit z nenávisti na zajímavé přátelství. Počítal jsem, že dostanu nahlédnutí do světa hlasových herců, jejich radostí a strastí. Všechno tohlejsem dostal, takže dobrá práce, tohle byla první část toho, o čem seriál byl. Ta druhá polovina by se dala shrnout slovyGigguka:„It’s just another idol show!“. Ale tak proč mě to překvapuje, japonský showbyznys je všemi těmi idolkami doslova prolezlý, spousta hlasových hereček je zároveň idolkami a šílení japonští fanoušci jsou schopní se upnout na kohokoli, kdo má hezký hlásek, nebo tvářičku, a tak si udělají svojí "Oshi" klidně i ze slečny, co v televizi jen předpovídá počasí. A já, jelikož nemám japonské idolky vůbec rád, považuji tenhle průmysl za hromadu nablýskaného pozlátka plného falše a určitou část fanoušků za parasociální psychopaty (a co je za mě horší, je fakt, že idol průmysl tuhle parasociální vazbu záměrně živí a staví image i pravidla kolem ní…), jsem i tady u určitých pasáží tak nějaktrpěl. Hlavně celá ta sázka založená na pochodu skrze uličku plnou nejrůznějších fanoušků mi přišla hodněcringea jen jsem čekal, kdy tam někdo začne po vzoruHry o Trůnyprovolávat „Shame!“. Seriál mi sám ukazoval přesně to, co jsem tu uvedl, že je svět idolek plný přetvářek a snaží se i pracovat s tím, jestli by nebyl lepší, kdyby dívky v něm byly sami sebou, ale přesnou odpověď nakonec nedává, nechává jí na divákovi. Zkrátka ty části, které byly o rádiu a hlasových herečkách mě tu bavily, ty části, kdy byly holky idolkami a měly svůj koncert plný fanoušků s neonovými tyčinkami v hledišti anebo když dívky řešily svou veřejnou image, bez těch bych se já obešel. Na druhou stranu tohle je otázka preferencí a je mi jasné, že bude nemalá část diváctva, co hltala všechny stránky tohoto „voice actor rádia“, nebo se jim třeba to idolkovství líbilo víc než ten zbytek. Já bych se bez toho obešel a proto dám jen6/10.(27.06.2024)