Guilty Crown (2011)

Inu, to byl nadmíru slušný závan bezradnosti, jinak zabalený do vcelku pohledného obalu. Jak již tu bylo řečeno, sebral se nápad zCode:Geass, přihodil se základEvangelionu, plác tam středoškoláky, narvat tam fanservis, ozvučit to nejlepším paviánem Yukim Kajim a pak to za stálého míchání nechat přepálit do patvaru, u kterého nenajdete byť jen kousíček chutnající. Příběh se po celou dobu nemůže chlubit vyšší inteligencí, ale minimálně počáteční 1/3 je držena nad vodou šarmem velitele odbojářů Gaiem. Hlavní postava Shu je totiž třetí brácha Pata a Mata a protože mu do to v mysli zrovna nepálí, musíme trpět systém náhodiček a nejvhodnějších situací, aby nám náhodou neumřel po pár dílech. Jeho zpívající spolubojovnice nestydatě kopírující Rei z NGE, bez které by byl bezmocný, by pro něj i pro rohlíky na Fidži skočila a neoblékla by se jinak, i kdyby výletovala na Pluto. Sadistické choutky anime poznáte nejpozději v polovině, kdy se děj jakž takž uzavře, jenže to tvůrcům nestačilo. Na 2. chod Vám připraví nevítaný encore, který je takovým nedobrovolným opáčkem doposud shlédnutého děje. Pokud jste náhodou do této doby Shua měli rádi, tak brzo přestanete. A pokud jste ho nesnášeli, tak ho budete nesnášet ještě více; netušil jsem, že si někdo dokáže tak úspěsně vykopat hrob jako Subaru v 2. třetiněRe:Zera. Záchrané lano zoufale hledající divák ne a ne najít: Souboje mechů jsou průměrné, šablonovití vedlejší protagonisté (vyjma zmiňovaného Gaie, který má něco do sebe) jsou šmrncovnější v každém druhém anime, nula vtipu, míjející emoce, akce s vždy nejvhodněji vytaženýma zbraněma nemá nápad a tak jediné plus je pohledná forma od Production I.G. Cílovka je někde kolem 12 let, ostatní to nemá jak zaujmout, proto odcházím s hodně pokrčenými rameny a fingujícím výrazem, že jsme se nikdy nepotkali.Slabé 3*.

Prvá polovica je bezchybná - skvelá akcia, výborné postavy a jednoducho správna ukážka či vzor kvalitného mecha anime. Druhá ale zmení smer, hlavnú postavu som si stihol znenávidieť a všetko je inak. So záverečnou epizódou spokojný nie som. Lenže každý diel sa mi páčil a každý diel má niečo do seba. Postavy som si obľúbil snáď všetky (hlavne Inori, Daryl a Yahiro), hudba je perfektná a animácia taktiež. Jedna z mojich najobľúbenejších anime sérií. Prečo nedať plný počet?

Hlavným hrdinom tohto príbehu je Ouma Shu, 17-ročný stredoškolák znechutený životom. Jeho život sa však pomaly začína meniť, keď spozná Inori - krásnu speváčku skupiny Egoist. Shu sa do nej okamžite zamiluje, avšak pomaličky zisťuje, že zoznamovať sa s ňou bola tak trochu chyba. Inori je totiž členkou teroristickej organizácie "Funeral Parlor", ktorej vodcom je Gai, ktorý má neznáme úmysly a plány. Keď sa Shu dostane do jedného boja, zisťuje, že v tejto vojne bude hrať dôležitú rolu a opustiť ju nebude najlepší spôsob.Celkový dojem:Nikdy som veľmi neobdivoval robotov, zbrane, vyspelú technológiu, apokalyptický svet a sci-fi, takže som toho od seriálu spočiatku veľa neočakával. Prekvapivo ma to však veľmi rýchlo vtiahlo do seba, zaujímal som sa o príbeh a postavy a dokonca som aj s napätím sledoval súboje a naháňačky plné výbuchov a akcie, ktorá pre mňa nebola takmer vôbec chaotická. Bol to pre mňa takmer až plnohodnotný zážitok, ktorý obohacovala najmä výborná animácia a nádherná hudba. Všetko moje nadšenie však padlo zhruba v dvanástom dieli, v ktorom sa rapídne zmenilo tempo a začalo sa kašlať na nejakú logiku, či budovanie sveta. Hlavnú postavu som už takmer nepoznával, jedno klišé striedalo druhé, bola tam hromada motivačných rečí, hlúpeho a neuveriteľného správania postáv a celkovo to vyhodilo do koša všetko, čo si seriál predtým tak usilovne budoval. Občas sa tam síce našiel nejaký silnejší moment, avšak to už seriál nijak nezachránilo a všetko sa pokazilo. Nakoniec to vyústilo do akéhosi záveru, všetci boli šťastní až do smrti a rozprávky bolo koniec, no ten sľubný úvod si zaslúžil oveľa viac. Jedno z najväčších sklamaní.

Nemůžu si pomoct, ale mě ten seriál nebavil. Ano. Je tu hodně slibný a rychlý začátek, plný dobře zpracovaných a po vzoru Shingeki no Kyojin nápadně ozvučených bojových scén. Velmi barevný, plný mladých lidí, kde i rodiče vypadají jak sourozenci. Na diváka je hned z kraje vysypáno tolik jmen a údajů, že po třech dílech jsem netušil o čem anime vůbec je. Kažopádně brzy se seriál stane celkem rutynní. Padouši jsou prostě blázni, a ti hodní se snaží všechny zachránit. Nový dech dostává seriál od třináctého dílů. Jde o nový restart způsobený smrtí jedné z hlavních postav. Seriál se po zdárném vítězství mění ve hru o přežití. Bohužel se po pár dílech opakuje stejný scénář jako v první půlce. Jen se poněkud prohází role padouchů a hrdinů. Závěr je jen přirozeným vyústěním předešlého myšmašu. Kladně mohu hodnotit grafickou a hudební stránku věci. Zpěv mě sice moc nebavil, ale zvuk zde nehrál jen doprovodnou roli, tak se jeho přítomnost dala pochopit. Hlavní postavy jsou hodně mladé s hodně spletitou minulostí. Negativně musím hodnotit zbytečně komplikovaný děj s málo vysvětlenými termíny. Sysém Voidů mě z počátku přišel jako levná berlička pro řešení specifických situací. Celkově mě ta jejich fo scifi technologie / virus srala. A vzhledem k tomu, že to byl základ celého veledíla, proto nízké hodnocení. Celkově dám 2*

Na začátku dost čudné, ale když přežijete prvních 6dílu, dostane se Vám nevidané podívané, plné dějových zvratů, které se nepočítají na jednotky, ale spíš desítky, mraky sympatických postav a libovou hudbu, která jde ruku v ruce hezké animaci a obecně svižnému a rychlému tempu celého anime. Klidně by to, ale šlo o pár epizod natáhnout.