Mise: Rodina Yozakura (2024)

Příběh ve stylu „díky dívce jsem se dostal do středu velmi excentrické rodiny, a tak mi nezbylo nic jiného, než se přizpůsobit“ není v rámci anime ničím novým, naopak bylo tohle hození normálního kluka do rodiny šílenců, zabijáků, mimozemšťanů, nadpřirozených bytostí a kdo ví čeho ještě, jednu dobu docela populárnímtropem. Takže v rámci hlavní kostry tunemáme nic moc originálního, přesto jde o velmiživelnýa poměrně dobře fungující koncept. Seriálu pro mě i hodně pomáhá, že běžel půl roku, a tak jsem kromě úvodního otrkávání a klasické seznamovačky s jednotlivými členy rodiny dostal i nástin hlavního příběhu a jednu velkou společnou misi, kde se už projeví, jak jsou všichni hezky sehraní. Zkrátka měl jsem víc času na to všechny dobře poznat, stejně tak si zvyknout na to hodně divné prostředí a zasazení a také si užít docela dost akce. Ajsem spokojený. Sice jsem si tuhle rodinku neoblíbil hned, občas mi tu něco i přišlo pitomě přehnané atp. ale čím víc času jsem s Jozakurovými trávil, tím jsem je měl raději. Plus mě chytla celá ta zápletka kolem Tanpopo (česky Pampeliška), jak je vše provázané nejen s tragickou minulostíhlavního hrdiny, ale i s několika generacemi Jozakurových a jejich požehnáním či prokletím (záleží na úhlu pohledu). Dokázal jsem se postupně naladit na vlnu seriálu, smířit se se špiónským klanem s nadpřirozenými schopnostmi a oblíbit si většinu zdejšíchjednoduchýchpostaviček ať už na straně klaďasů nebo záporáků. Uvěřil jsem tvůrcům i ty rodinné vztahy, fungovala pro mě romantika a chemie hlavního páru. Humor je sice občas trošku infantilní, jindy zase repetitivní, ale nezajídá se a většinou ipobaví. Za mě první řada7/10a na druhou se rád podívám.(06.10.2024)