Hige o soru. Sošite džošikósei o hirou. (2021)

Ak v Japonsku u seba doma ubytuje dospelý človek neplnoletú osobu, hoc s tým aj táto osobu súhlasí, ide o trestný čin. Niet preto divu, že toto anime štúdia Project No.9 z roku 2021 vyvolalo v krajine vychádzajúceho slnka rozporuplné reakcie. Príbeh totiž sleduje úradníka Yoshidu, ktorý u seba uchýli Sayuu Ogiwaru - stredoškolskú študentku na úteku z domu. Tá mu síce zo začiatku chce toto prijatie oplatiť najrôznejšími spôsobmi, Yoshida však trvá na tom, aby u neho len upratovala. Naprieč trinástimi epizódami sa postupne vyvíja ich spoločný život pod jednou strechou, ozrejmujú sa skutočnosti Sayuinho úteku a obaja sa navzájom učia byť lepšími ľuďmi. Je zrejmé, že už samotný námet tohto anime môže rozdeľovať (a do istej miery aj rozdeľuje) divácku obec, v konečnom dôsledku však neponúka nič až také mimoriadne kontroverzné. V podstate totiž ide skôr o romanticko-dramatický počin, ktorý v sebe dokáže šikovne uchopiť komediálne prvky a zamiešať do nich aj vážne témy, pričom to celé "dochucuje" akousi stále detskou hravosťou spojenou s mierne lascívnym laškovaním Sayu. Všetko však v medziach slušnosti a zákona! Dá sa povedať, že príbeh je rozdelený na dve polovice, pričom prvá si zakladá na budovaní vzťahu medzi Sayuu a Yoshidom, druhá zasa na vysvetlení pozadia Sayuinho úteku a jej minulosti. Hoci práve druhá polovica je tou serióznejšou a vyzretejšou, tou lepšou, zábavnejšou a uvoľnenejšou je polovica prvá. Spomedzi postáv určite dominuje spomínaná dvojica hlavných protagonistov, za zmienku však stojí aj Yoshidova kolegyňa Yuzuha Mishima, ktorá je do neho zamilovaná, alebo Sayuina kolegyňa a kamarátka Asami Yuuki. Po vizuálnej stránke nejde o nič výnimočné, animáciu možno označiť za "typicky klasickú".Hige wo soru. Soshite Joshikousei wo Hirou.je priemerná všehochuť, ktorá divákovi ponúka čosi "z každého rožku trošku". Je v tom romantika, je v tom dráma, je v tom kúsok ecchi. Zároveň je však morálny kompas celého anime (a najmä Yoshidu) nasmerovaný správnym smerom. Príbeh sa v žiadnom prípade nezvrháva a namiesto toho ukazuje nemožnosť budovania akéhokoľvek väčšieho či rozšírenejšieho vzťahu medzi hlavnými postavami. Celkovo nejde o extra výnimočné anime, ale aj vďaka neveľkému počtu epizód predstavuje príjemnú vec na pozretie.

Pff, toto bylo hard to watch. Při první půlce se ve mě míchaly mé "justice" pocity o tom, jak je to vlastně celé špatně. Pak jsem si i dokonce sám sebe představil, že jdu takhle v sobotu večer po nezdařilém rande vcelku v podnapilém stavu domů a na rohu ulice potkám krásnou 17 a nenapadne mě nic lepšího než si ji nakvartýrovat do baráku, protože údajně nemá kde spát. Mé ožralé já by se také určitě nezmohlo na nějaký velký postelový výkon. Ale že bych si ji nakvartýroval na půl roku? Rozmazloval si ji a kupoval jí věcí? Brr.
První půlka byla ale opravdu vážně síla, v podstatě v každém díle jsem měl chuť to vypnout a smazat. Mimo nějaké reálie, tvůrci si s příběhem udělali asi to samé, co s názvem, což by mělo každého normálního weeba odradit, ať se na Higehiro nedívá. Ale pokud si člověk ujíždí na masochismu a iracionalitě a je totální sociální ignorant, jako jsem já, tak prosím.
Druhá půlka už naštěstí v klidném duchu, proto taky 3* hodnocení. Jinak teda cringe jak prase, ještě že to mělo jenom 13 dílů.
Co do animace, byl to jeden velký podprůměr. Nejhorší to bylo vidět asi na mimice obličeje (respektive kresbě mimiky a její vyjádření). OST asi ok, na anime tohoto typu.  Na závěr, největší sráč co se v Higehiro objevil, byl nějaký wannabeKyouya YAGUCHI, který si v klidu nárokuje svůj rape trůn jakožto bývalý landlord Sayu. Cringe. Potkat takového zmrda v reálu, už nemá koule. Naštěstí se tvůrci rozhodli mu věnovat asi jen 1 a půl dílu.

Zaujímavé anime Hige o Soru. Soshite Joshikousei o Hirou na prvý pohľad pôsobí ako Háremové anime, ale v skutočnosti je to do istej miery vzťahové / rodinné anime. Hlavný hrdina je generický hrdina, ktorý vlastne nikomu neublíži, radšej ublíži sebe, ako niekomu inému a vlastne z nepochopiteľných dôvodov sa stará o niekoho neznámeho, proste taký naozaj blázon v tejto dobe, ale tak inak by anime asi nefungovalo. Samozrejme nehovorím, že mal situácie nejako zneužiť, ale doslova ide Yoshida často proti sebe samému. Najzaujímavejšie je akože to do koho je vlastne on zamilovaný, nebudem spoilerovať, ale potom sa vysomáriť z toho, že vlastne čo Yoshida chce a nechce je naozaj na uterák v ringu. Hlavná postava teda nie je nejako extra dobrá pre tento príbeh, čo vlastne uberá neskôr kvalite. Avšak ostatné postavy či už Sayu, alebo kolegyne hlavného hrdinu sú vskutku lepším počinom. Sayu v podstate trpela, trpela tým, že nevedela čo presne má urobiť a tá zápletka toho celého aj vyvrcholenie nakoniec nejakým spôsobom do príbehu zapadá, aj keď vlastne ona sa musela vyrovnávať s oveľa horšími vecami a hlavne so sebou samou, bolo by dobré trocha viac sa pohrať s tým čo ona zažila viac, lebo to rozhodne nemala ľahké. Paradoxný je nakoniec aj ten rozdiel medzi Sayu a Gotou, ale na to, aby ste poznali čo myslím si treba pozrieť anime, lebo vlastne tam sa nám prelieva často detinskosť do toho aké postavy sú a vlastne dosť sa nám tu ukazuje celkové ženské rozpoloženie toho, že ak niečo ženy majú nechcú to a ak niečo nemajú rozmýšľajú či tam pre ňu nie je nejaká skrytá pridaná hodnota, ktorá sa nedá vidieť na prvý pohľad a nakoniec čo je najlepšie, rozmýšľať začnú ešte výraznejšie, ak tú skrytú hodnotu na mužskom v tomto prípade kolegovi vidí niekto iný. Koniec celého príbehu je doslova výsmech a ten som nepochopil, preto ho nezahŕňam do hodnotenia a tým koncom myslím to čo sa stane úplne na konci nie v posledných epizódach, to čo sa deje a vyrieši v posledných epizódach, dobrým koncom je. Palce som držal Mishime podľa mňa najlepšia žena v anime.

Higehiro pro mě bylo jedno z nejrozporuplnějších anime momentální sezóny. Nemyslím tím překvapivě jeho zápletku (od doby co jsem si dal do oblíbených mangDomeKanojsem ztratil právo se k tomu vyjadřovat), ale hlavně celkové fungování série. Když jsem se před pár měsíci dostal k první epizodě, bylo to po odkazech snad na všech anime stránkách a jediné, co jsem si řekl, bylo "hele, to bude asi fajn romantické anime, když se o něm teď tak mluví". Už po tom prvním díle jsem ale zaklapl notebook a uvědomil jsem si, že jsem se dost zmýlil. V příběhu, kde si dospělý muž pozve do bytu nezletilou středoškolačku, která mu navíc pořád a pořád nabízí nejrůznější protislužby, jsem ze začátku viděl pouze autora, který si snaží naplnit své sny. Když jsem byl přemluven k tomu pokračovat, uviděl jsem, že se série snaží s příběhem pracovat daleko lépe, než jsem čekal a snažila se brát takové téma vážněji, oproti napříkladKoikimo, které se do takové fáze dostalo výrazně později a následujících pár dílů začalo fungovat trošku lépe. Těch dílů, které ale tak nějak fungovaly, bylo ale žalostně málo. Už ani ne v polovině se série snažila až na sílu přidávat zbytečné momenty, křečovité "seriózní" a "vážné" scény (bylo moc pěkné, že se učili odFairy Tailu, že nejlepší vážnou scénu musí vždy provázet kamera namířená do výstřihu, ale ne, takhle to nefunguje). Stále se občas nějaký světlý moment našel, ale vždy byl přerušen tou strašně vážnou (po stopadesátém opakování neskutečně otravnou) melodií, po které nastal vždy ten typ dialogu, který kdybych byl schopný napsat, byl by mi scénář oprávněně omlácen o hlavu. Po všech těchto problémech jsem si už i říkal, že bych byl i raději, kdyby z toho vznikla ta "špatně dobrá" série, která by se o žádnou serióznost ani nesnažila a já bych se jen mohl bavit tím, jak špatné to je. Za těch pár kvalitnějších epizod bych sérii rád hodil víc, ale za neustálé a hlavně výrazné přeskakování kvality nemůžu dát více, než slabých 5/10.

Milá jednorázovka, ktorá má ale bavila viac v prvej polovici. Niektoré postavy sú až príliš jednorozmerné len aby tie "dôležitejšie" postavy mohli smerovať kam tvorcovia chceli.