Med a čtyřlístek (2005)

Med a čtyřlístek mám po víc než 10 letech znovu zkouknutý, uplynula dlouhá doba a já si chtěl tuto svou TOP sérii nejen zopakovat, ale finálně se utvrdit ve svém názoru na ní. První série, nebudu chodit okolo horké kaše, je čistou poznávačkou postav - pomalá, místy nudná a téměř nikam se po celou dobu neposouvá. Každý díl se zbytečně vrtá v několika dějových linkách, oplývá trochu trapnějším humorem a upřímně jsem nechápal, jak se mi to kdy mohlo tolik líbit. Druhá série je přesným opakem - řeší příběhy postav, nepřeskakuje od jednoho k druhému, je mnohem vážnější a zkrátka jí nemám co vytknout. Byl jsem dojatý, napjatý a naprosto unešený. K první i druhé sérii jsem se vyjádřil ve vlastních komentářích, zde to tedy shrnu tak, že nakonec uděluju díky pomalému rozjezdu jen4*, ale nic se nemění na tom, že jde o moje nejoblíbenější anime vůbec, jehož postavy a příběhy mi přirostly k srdci jako nic předtím a ani potom.P. S.:Animaxový český dabing je u této série super, bylo vidět, že do něj herci dali srdce a místy si to opravdu užívali!

[1. série]Už to tak bude, že náležím do mírné opozice obecného názoru vůči tomuto dílu, ale ať se snažím sebevíc, výhybku nepřehodím. SoLy budou pro mě navždy problematické, pokud nebudou mít vskutku "sladkou" linku (Barakamon, Usagi Drop!) a té jsem se od Medu ani Čtyřlístku nedočkal. Nemůžu ani říct, že by mi vadily postavy (i když Hagu to u mě nemá vůbec dobrý), ale na to, že máme důstojný prostor o velikosti 24 dílů, během kterého uplyne v životě postav 2(!) roky, tak se toho povážlivě málo událo! Chápu, že takovéto nekonečné stepování je tak typické pro japonská, romantikou protkaná anime, ale pro mě osobně to není něco, co bych zrovinka vyhledával. Nevadilo by mi ani, kdyby byl podávan hlavní chod v podobě větších životních kroků hlavních účastníků, ale ten si nakonec prožije za celou dobu pouze jeden a to až úplně k samotnému závěru, což byl pro mě chlácholící vrchol celého seriálu. Do té doby jsem částečně si užíval zábavy (když je na scéně jednoznačný král Morita), ale po většinou trpěl nad psychickými peripetiemi drtivé většiny vnitřně nejistého ansámblu, do kterých se, bohužel, opakovaně zabředával. Nemístně hojně jsem měl dojem, že mě seriál s nepatřičnou vehementností nutí vzdání pocitové oběti, které se v horším provedení projevuje nejčastěji u soap oper. Ta romantika tu skřípe hůř co drahnou dobu nenamazané panty a holt neumím býti divákem, který se umí převlíct do japonského otaku hávu, abych s něžným porozuměním odkýval mnohé podivuhodné (ne)obraty. Možná by stačilo být umělcem, abych pochopil ony trochu alternativnější přístupy lásky; jsem na to možná moc velký laik :-) Proto jsem nepochytil ani neskutečně bizarní OP, ale zbytek formy mi sedl. Bavily mě karikatury, bavily mě mnohé již touto dobou klasické hlášky, líbily se mi použité jemné grafické zpracování, mnohé scenérie (západ slucne na lodi obzvlášť) a i téměř psychadelické výjevy. Při rozhodování, jestli tomu dám3* nebo 4*, právě tyto hodnoty a milý závěr převážily známku k té vyšší hodnotě, ale jako pozvánka na další sérii to na mě dojem nejpozitivnější rozhodně neudělalo.Moritaaaa senpaaaai!

Hřejivě lidský příběh o pětici studentů vysoké školy zaměřené na výtvarné umění. Za mě zcela neobyčejný a geniální. Ano na první pohled si možná řeknete, že děj by snesl notně větší dávku akce , třeba i vtipných scén, ovšem v tom je to kouzlo. Jemně nenásilně servírovaný příběh, který je sem tam zdlouhavý až nudný, ale o to víc člověku blízký. Můžete si s klidem říct i já něco takového zažil a cítil. Velice mě nadchla forma jakou je příběh vyprávěn, především z pohledu obyčejného kluka a jeho pohledu na svět a pak okrajově očima druhých. Postavy jsou velice propracované a s příběhem rostou , něteré víc jiné míň a tak je to i v životě. 5* doporučuji

NaHachimitsu to Cloverse mi asi nejvíc líbí, jak pracuje s postavami - kromě perfektního psychologického profilu se průběžně po celou dobu seriálu vyvíjí, z většiny interakcemi a částečně introspekcí a interním monologem. Tomu napomáhá i humor, kterého je tu spoustu, ale nijak celkově neubírá zbytku na vážnosti ani není v konfliktu - v jádru jde stále o charakterové drama s prvky slice of life. Grafická stránka a animace je také na velmi vysoké úrovni (už od openingu), ale co je ještě lepší, je soundtrack - samotná hudba je výborná, a sladění se zbytkem funguje stoprocentně.Hachimitsu to Cloverje prostě propracovaný a promyšlený ve všech stránkách a právem jeden z nejlepších anime seriálů vůbec (a jedním z hlavních důvodů, proč je Kenichi Kasai jedním z mých oblíbených řežisérů) -skoro čisté 10/10.

Toto anime vôbec nie je oddychového charakteru. Je síce preplnené vtipnými situáciami, ktoré zabezpečuje pán Morita Shinobu, ale je to veľmi vážne anime. Hrdinovia ako to býva majú tendenciu (vo zvyku) zakrývať svoje zaľúbenie do druhej osoby niekoľko epizód. Hlavnou témou je väčšinou nenaplnená láska. Hachimitsu to Clover nerobí nič šokovou metódou, ale skôr svojho diváka dlho objíma tým istým až sa dostane do nálady. Keď je divák už v tejto nálade, neskôr dostane aj to čím je toto anime kvalitné a to úžasné myšlienky. Hlavných hrdinov je veľa a to ja nemám väčšinou v láske, ale tento krát som sa v nich dobre vyznal. Pocity jednotlivých hrdinov boli hodnoverné a neraz je im vidieť priamo do hlavy. Som si veľmi vychutnal to, že som chápal veľmi dobre problémy a city jednotlivých postáv. Keď už láska nestačí tak sa tam pridá Takemoto a jeho problémy s dospievaním. Tento kúsok teda môže byť veľmi zaujímavý pre človeka, ktorý sa hľadá a nevie dobre nájsť cestu vo svojom živote. Pochopiť sám seba a čo chceme je jednou z najťažších ciest životom. A pri príbehu Takemota som cítil silu pravého života. Nie len Takemoto je zaujímavý, ale každá postava má problémy a záujmy. Postupne som si na každú postavu zvykol a vedel som dopredu ako sa bude chovať. Táto predvídavosť mi nevadila skôr naopak cítil som, že toto anime dáva zmysel. Najviac ma zaujali filozofické situácie a rozmýšľanie postáv a veru jednotlivé postavy postupne prišli na aké také odpovede. Prostredie školy umenia (sochy, maľby atď) bolo výborné z dôvodu, že sa vôbec nesedelo v škole v laviciach. Hrdinovia skôr niečo tvorili, rozprávali sa medzi sebou a podobne. Čiže do istej miery je to nekonvenčné prostredie, nie že žiaci sedia v laviciach a potom niečo riešia. Prostredie teda hrá tiež svoju malú úlohu. Zaujímavé bolo aj rôzne vekové rozdelenie jednotlivých postáv. Takto mohli jedny postavy rozdávať svoje skúsenosti iným postavám atď. Našiel som v tomto diele veľa poučných myšlienok. Čo mi trocha vadilo boli hovorené pesničky/hudba pri rozprávaní sa postáv (nemusí to vadiť každému). PokračovanieHachimitsu to Clover IIa nezabudnite ak sa vám toto anime páči, ešte na špeciály (Chapter F a Chapter L) aj keď tie nie sú až také dobré.