Sarazanmai (2019)

Ikuhara si zase rozvibroval svou sedmou korunní čakru, přesedlal do dalšího animačního studia, představil novým spolupracovníkům svůj nový psychedelicko-LGBT-symbolistický maglajz a zabordelil jím statisíce animačních políček. Ale co naplat, on baví! U žádné postavy ani náhodou nečekejte náznaky normálnosti, naopak si je všechny představujte jako chodící schránky na mindráky a nejrůznější fetiše, na každém políčku se libě ukájejte luštěním sexuálních symbolů a buďte připraveni na všechno, a to včetně teplých draků Aleše Fajxe či vesmírných korábů Aštara Šerana. Prvních 5 dílů vás čeká pozoruhodná expozice výsledku šetření produkčních nákladů sofistikovaně skrytých za umělecké vyjádření, které vás má přimět k pochopení pravidel Ikuharovy hry, pak repetitivní fronta odchází a přichází smrtící koktejl v podobě… nečekaně srozumitelného příběhu, který vás svou nebývale vysokou mírou čitelnosti až šokujícím způsobem přiměje se na další díly začít konečně těšit a užívat si je! Nezavoní-li vám tedy první díly, avšak přesto cítíte, že byste mohli vydržet ještě jistou dávku ozáření extrahovanými kuličkami z anusů nadpřirozených bytostí, zkuste se překonat a uvidíte, že nebudete litovat. S přibývajícími díly do sebe začne vše až nečekaně dobře zapadat a ve výsledku se z mé kloaky vyloudily zcela nevídané čtyři hvězdy, které sem tímto radostně mrsknu!(13.07.2019)

Tohle jsem hodně odkládal, věřtě mi. Pro někoho může být první díl komediální nálož, z mých výrazů na obličeji se daly číst mixlé reakce údivu a negace k jakémukoliv nemravnějšímu návrhu vůči mému zadku. Zkušený anime divák je určitě tvor s mírnou hroší kůží a s decentní tolerancí bizárů. Jenže já se nemohl po onom prvním dílu ubránit dojmu, že ony perverzní prvky/LGBT tématiky (a že jich je) tu jsou rvaný dost na sílu. Proč? Nezodpovězení této otázky byl hlavní důvod oné dlouhodobé pauzy. Přitomnost je nicméně taková, že tomu pár bodů přidám oproti mému počatečnímu očekávání. Abych uvedl věci na pravou míru, úvodních 5 dílů považuju za téměř zbytečné a daly by se smrsknout třeba do 2. Struktura oněch epizod jela na dobře známém formátu "ctrl + c, ctrl + v", ale zafungovalo to minimálně v pochopení a odevzdané přijetí zákonů, že co jde udělat skrz lidské pozadí, tak tomu tak bude. Vysvětlil se mi i nutkavý pocit, že je to taková nováSailor moonv kappa hávu - hle, on je to ten samý režisér! Vnímám i silnou inspiraci dvojí reality + podobně piktoreskně a psychadelicky laděnýchFlip Flappers, vložte Jessie a Jamese z Pokemonů a dílo je hotové. Druhá polovina je už znatelně lepší díky ucelenosti a drajvu příběhu, i když jednoduchá pointa a simplisticky nenáročné opakující se řešení problémů shazují snahu o vážnost. Vizuál se svou hyperaktivitou a pestrostí Vám nedá spát a písně mají své kouzlo, i když bych uvítal jejich menší repetitivnost. Po konci to ve mně nezanechalo žádné výjimečné dojmy, ale uznávám, že kousek tvůrčí geniality zde obsažen je a ono použití kappa a dalších symbolik bylo vskutku promyšlené. Pokud se Vám líbily Flip Flappers a jste tak trochu skrytý úchyl, tak se Vám toto dílo trefé do nóty. V opačném případě je s příhlédnutím k lidského ruzumu pro mě Sarazanmai obtížně doporučitelné.3*(30.06.2019)

Každý z nás po něčem touží, každý z nás něco skrývá (a jak by dodalHouse- všichni lžou)... No a režisér Ikuhara se o tom prostě nedokáže bavit jednoduše! Díky Starletce jsem pochopil, že někdo prostě musí nacpat hromadu symboliky všude kam to jen jde a tak jednoumedvědi nejsou medvědijindytučňák není tučnáka tady kappa nebude kappa, krabice nejsou jenom krabice - vždyť ani u těch medvědů prý zeď nebyla zeď... Zkrátka složité, překombinované a s počtem vrstev větším než máShreka jeho cibule, ale především vždy plné dosti šokujících scén a bláznivých barevných expozic. No a tohle všechno bude pro mě asi kámen úrazu, protože ty šokující scény a mě vzdálená tématika vedli k tomu, žeUtenamě neláká, tučňáky jsem už (jak jsem zjistil) z velké části zapomněl, medvědy nepochopil a zahodil hned po prvním díle a Kappu jsem zvládl jen celé 3 díly. Takže já mám jasno - tohle prostě není pro mě a je jedno, že příběhem je to možná další "masterpiece", postavy jsou složité a každý díl nám odhalí jejich nějaké další šokující tajemství - já u toho stejně nebudu. Je mi líto -Drop po 3.dílea ano, má to své kvality, ale zároveň to není pro mě a pořád spoustu z toho nechápu!5,5/10(23.05.2019)

Otterly brilliant. Konečně zase po dlouhé době něco nového, neotřelého a odvážného, co mě dokázalo vytáhnout ze záplavy anime nudy generických shounenů, isekai, rádoby komedií a dalších milionkrát omílaných sranců, co se na nás v každé sezóně valí. Je to Ikuhara v plné parádě, se vším, co k němu patří, a mě už nebaví pořád dokola opakovat to samé, takže si přečtěte můj komentář kPenguindum, jen jsou tady místo tučňákůkappa(a pokud vám sami o sobě připadají odporní/úchylní, dejte to za vinu japonskému folklóru, ne režisérovi). Ovšem tento kousek se od jeho ostatních děl nepatrně liší, neboť hned v prvním díle už dostáváme konkrétní odpovědi, namísto úvodu plného pouhých symbolismů, takže by toto anime mohl být ideální start pro diváky režisérem nepolíbené, za předpokladu, že dokážete zahodit předsudky a zkusit něco nového. A věřte tomu, že je to prdel, doslova a do písmene. Z takového prvního dílu mě ještě teď bolí čelist od smíchu.8,5/10(13.04.2019)